Kopance, řev a střelba. Nacisté se 17. listopadu ’39 krutě pomstili studentům
Publikováno: 17.11.2023
HISTORIE / Poklidný spánek studentů přetíná bušení na dveře. Chodbami vysokoškolských kolejí se rozléhá praskot vylamovaných dveří, zoufalý křik, řinčení skla a střelba. Vyděšení a rozespalí studenti se snaží si rukama chránit obličej i tělo před fackováním, kopanci a ranami. Rodí se sedmnáctý listopad roku 1939, den, který se do dějin naší země zapíše černým písmem. Zatýkání, bití, popravy, poněmčování a porušování snad všech občanských práv a svobod. V protektorátu Čechy a Morava vládl strach, s jehož pomocí si chtěli němečtí nacisté porobit český národ i zemi. Mnozí Češi ale odmítali před okupačním režimem jen tak sklonit hlavu a smířit se s ním. Doma i v zahraničí bujel odboj, lidé si mezi sebou vyprávěli anekdoty o Němcích, potají četli ilegální tiskoviny, poslouchali zahraniční rozhlas. Nejsilnější vlna odporu se vzedmula na sklonku října roku 1939, kdy si lidé chtěli vůbec poprvé v podmínkách německé okupace připomenout výročí vzniku Československé republiky z roku 1918. Němci raději ze státního svátku udělali pouhý pracovní den. Věděli, že do ulic i tak vyrazí mnoho lidí. Rozsah akcí je ale šokoval. Zprvu poklidná demonstrace přerostla v silné masové protesty, považované za vůbec největší formu odporu proti okupantům v Němci porobených zemích za druhé světové války. Jen do pražských ulic vyšlo na nepovolená shromáždění sto tisíc lidí, další demonstrace vypukly i v Ostravě, Brně či Kladně. Pryč s okupanty! „Hej, Slované“, zpívali si lidé od ranních hodin 28. října 1939 nejen v ulicích Prahy. Z jiné strany se zase ozývalo notování: „Země česká, domov můj…“ a do…