Kostka cukru: Za nejsladším českým vynálezem stála rozhněvaná manželka
Publikováno: 27.9.2023
HISTORIE / Velká homole cukru v jedné ruce, sekáček v druhé. Juliana Radová vede bohatý společenský život a cukr k čaji či kávě podává často. Jenže cokoliv si osladit je v té době tak trochu hazard se zdravím. Rozmáchne se, sekne… a prst se jí zbaví doruda. Celá rozčilená se s obvázanou rukou rozeběhne za manželem a spustí: „Jednou kvůli těm hrozným homolím přijdu o ruku! Podívej, jak jsem se zase řízla. Neuměl bys to nějak zařídit, aby se ten cukr nemusel pořád tak odsekávat?“ Toho letního odpoledne roku 1841 se nemohla obrátit na nikoho povolanějšího. Její muž Jakub Kryštof Rad byl totiž novým ředitelem rafinerie cukru v Dačicích, na jihu historického území Moravy. Uvědomoval si, že stížnosti manželky jsou oprávněné. Hospodyňky mívaly s cukrem samé starosti – homole, klobouky či bochníky cukru byly velké až jeden a půl metru, těžké, tvrdé a nepraktické, špatně se balily a ještě hůře se s nimi pracovalo. Při jejich porcování navíc vznikalo spoustu odpadu, zvaného jako drobtový cukr. Kdo si chtěl osladit život, neobešel se bez kladiva, kleští či páčidla a špetky šikovnosti. Jakub Kryštof Rad tedy přemýšlel – když se ve formách vyrábějí velké homole, které navíc pomalu schnou, musí přece jít vyrábět cukr i v menších a praktičtějších tvarech. A dal se do práce. Muž činu Člověk vynalézavý, přemýšlivý a velmi pracovitý. Právě kvůli jeho nepopiratelným schopnostem si Jakuba Kryštofa Rada vyhlédli představitelé rafinérie v Dačicích, která zde fungovala od roku 1833, aby se usadil do ředitelského křesla. A dobře udělali. Rodák…