Kouř: muzikál totalitního věku, jemuž dala sametová revoluce nový rozměr
Publikováno: 29.6.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / "Muzikál totalitního věku" Tomáše Vorla (* 2. 6. 1957) Kouř (1990), vzniklý na předělu dvou politických a kulturních epoch, se sarkastickým předstihem naznačil, kterak revoluce nakonec požere své děti a nové pořádky se začnou podobat těm starým. Od premiéry 1. 2. 1991 do konce roku 1995 vidělo film 51 334 diváků, de facto šlo tedy o návštěvnický propadák. V anketě Top 10 českých filmových kritiků o nejlepší český film 1990–2019 z roku 2020 se Kouř naopak umístil na druhém místě, za prvním Koljou (Jan Svěrák, 1996), jako důkaz jeho až kultovní akceptace dalšími diváckými generacemi. Geneze Kouře souvisí s Vorlovým famáckým cvičením Ing. (1985), po kterém mu tehdejší Filmové studio Gottwaldov (FSG) nabídlo ústy dramaturga Jana Gogoly celovečerní debut. Než k němu došlo, vznikl ale na pražském Barrandově nápad, z něhož se nakonec zrodila ve Vorlově režii povídková koláž pěti pražských avantgardních divadel Pražská 5 (l988). Projekt "prvního českého rytmikálu", jak byl Ing. v dlouhometrážní verzi avizován, se tak posouval nejprve o měsíce, pak i o léta. Od agitky k satiře Teprve v roce 1989 byl definitivně schválen scénář, mělo se začít natáčet, jenže jména Tomáše Vorla i spoluscenáristy Lumíra Tučka se objevila 29. 6. 1989 pod protirežimní peticí Několik vět a bylo zle. Podnikový ředitel FSG Bohumil Steiner, zvaný mezi kudlovskými podřízenými Velký Buddha či Bobby, výrobu filmu okamžitě zastavil. „Dvěstěkilový bolševický obr, který mluvil směsí ruštiny, polštiny a češtiny,“ jak napsal Vorel, si za to v Kouři vysloužil za „odměnu“ vlastní karikaturu v postavě generálního ředitele hutí, kde…