Krádež dětí je ten nejhorší zločin, říká ukrajinská právní expertka Kateryna Raševská

<img width="1277" height="867" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/img_20221127_125004_577-e1677502927873.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Archiv" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/img_20221127_125004_577-e1677502927873.jpeg 1277w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/img_20221127_125004_577-e1677502927873-300x204.jpeg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/img_20221127_125004_577-e1677502927873-1024x695.jpeg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/02/img_20221127_125004_577-e1677502927873-768x521.jpeg 768w" sizes="(max-width: 1277px) 100vw, 1277px" />Kateryna Raševská je právní expertka Regionálního centra pro lidská práva. Nyní spolupracuje s Úřadem ukrajinského ombudsmana na vytvoření komplexního celostátního programu pro návrat, rehabilitaci a integraci dětí unesených do Ruska. Jakým způsobem se vám daří kontaktovat děti unesené do Ruska? Je to různé. Například teenageři ve věku 16 či 17 let zvládnou sami kontaktovat nejen nevládní organizace, ale i jiné kompetentní orgány. Například jeden chlapec ve věku 17 let, který byl předán do ruské rodiny, zvládl sám kontaktovat ukrajinského ombudsmana prostřednictvím Telegramu. Díky pomoci a iniciativě druhých byl pak vrácen domů. U mladších dětí kolem 10 či 11 let je to obtížnější. Děti sice nemají obvykle zakázané mobilní telefony, takže mohou například kontaktovat své rodiče na okupovaných územích, ale bohužel nevědí o tom, že existuje možnost, aby byly vráceny. Ty děti, kterým se povede kontaktovat rodiče, mohou být vráceni. Rodiče se o to pak snaží a některým se už povedlo získat děti zpět. Stále je tu ale velké množství dětí, které zůstává v Rusku a Bělorusku. Některé z nich nás také nemohou kontaktovat kvůli svému zdravotnímu nebo mentálnímu postižení – uneseny byly totiž i děti, které kvůli svým speciálním potřebám pobývaly přes týden ve stacionářích či v internátních školách a domů jezdily jen na víkendy. A pak jsou tu děti z dětských domovů – ty byly také hromadně odváženy. O možnosti návratu většinou nevědí. Je to tak, že žádný návratový proces zatím neexistuje? Ano, je strašně obtížné dostat zpět i ty děti, které rodiče mají. Rusové totiž vracejí jen děti, jejichž rodiče mohou prostřednictvím dokladů prokázat, že jsou jejich skutečnými rodiči. Jenže mnoha lidem byly děti odvezeny spolu s rodnými listy. A i v případech, kde jsou doklady k dispozici, vytváří Ruská federace různé další překážky na hranicích – tvrdí například, že hrozí teroristické útoky, a tak nemůže děti poslat a podobně. Návrat dětí stojí také hodně peněz, ale v tom pomohou ukrajinské nevládní organizace. Jenže Rusové zkrátka naše děti vracet nechtějí. Zaznamenali jsme i nátlak na rodiče unesených dětí, zejména těch, které byly poslány na letní tábory nebo takzvanou „léčbu“...

#Hlavní stránka #Týdeník FORUM #děti #Rusko #Ukrajina

Publikováno: 28.2.2023

Kateryna Raševská je právní expertka Regionálního centra pro lidská práva. Nyní spolupracuje s Úřadem ukrajinského ombudsmana na vytvoření komplexního celostátního programu pro návrat, rehabilitaci a integraci dětí unesených do Ruska.Jakým způsobem se vám daří kontaktovat děti unesené do Ruska? Je to různé. Například teenageři ve věku 16 či 17 let zvládnou sami kontaktovat nejen nevládní organizace, ale i jiné kompetentní orgány. Například jeden chlapec ve věku 17 let, který byl předán do ruské rodiny, zvládl sám kontaktovat ukrajinského ombudsmana prostřednictvím Telegramu. Díky pomoci a iniciativě druhých byl pak vrácen domů. U mladších dětí kolem 10 či 11 let je to obtížnější. Děti sice nemají obvykle zakázané mobilní telefony, takže mohou například kontaktovat své rodiče na okupovaných územích, ale bohužel nevědí o tom, že existuje možnost, aby byly vráceny. Ty děti, kterým se povede kontaktovat rodiče, mohou být vráceni. Rodiče se o to pak snaží a některým se už povedlo získat děti zpět. Stále je tu ale velké množství dětí, které zůstává v Rusku a Bělorusku. Některé z nich nás také nemohou kontaktovat kvůli svému zdravotnímu nebo mentálnímu postižení – uneseny byly totiž i děti, které kvůli svým speciálním potřebám pobývaly přes týden ve stacionářích či v internátních školách a domů jezdily jen na víkendy. A pak jsou tu děti z dětských domovů – ty byly také hromadně odváženy. O možnosti návratu většinou nevědí. Je to tak, že žádný návratový proces zatím neexistuje? Ano, je strašně obtížné dostat zpět i ty děti, které rodiče mají. Rusové totiž vracejí jen děti, jejichž rodiče mohou prostřednictvím dokladů prokázat, že jsou jejich skutečnými rodiči. Jenže mnoha lidem byly děti odvezeny spolu s rodnými listy. A i v případech, kde jsou doklady k dispozici, vytváří Ruská federace různé další překážky na hranicích – tvrdí například, že hrozí teroristické útoky, a tak nemůže děti poslat a podobně. Návrat dětí stojí také hodně peněz, ale v tom pomohou ukrajinské nevládní organizace. Jenže Rusové zkrátka naše děti vracet nechtějí. Zaznamenali jsme i nátlak na rodiče unesených dětí, zejména těch, které byly poslány na letní tábory nebo takzvanou „léčbu“...