Král Šumavy se narodil před sto lety
Publikováno: 7.2.2024
Únava mu zpomaluje krok, sužuje ho žízeň. Přesto musí dál, musí domů. Z posledních sil překročí československé hranice. Kousek od nich, v jedné chaloupce, zahlédne světlo. Jakýsi muž vyslyší zabouchání na dveře, ochotně mu dá napít. Ohromná úleva oblaží celé jeho tělo, víčka mu ztěžknou. Když je zase otevře, hledí do tváře strážníků. Cena za sklenici mléka bude příliš vysoká… Místní lidé tak už odnepaměti říkali pašerákům. Králové Šumavy. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 se jimi však už nestávali muži, kteří v dřívějších dobách unikali zrakům finanční stráže a pašovali do Bavorska nebo zpátky do Čech tabák, sůl, či dokonce dobytek. V tísnivých časech nastupující totality se tak začali titulovat hrdinové, kteří navzdory smrtelnému nebezpečí překračovali ostře hlídané státní hranice. A jejich přenášeným pokladem nebylo nic jiného a nic menšího než lidská svoboda. „Maminka byla anděl“ Nejslavnější Král Šumavy přišel na svět před sto lety, 8. února 1924, v rodině Hasilů jako sedmé, předposlední dítě na šumavské samotě Zábrdí nedaleko Prachatic. Rodiče mu dali jméno Josef. Když mu bylo pět let, zabouchly se za jeho otcem dveře. Už ho nikdy nespatřil. Nikdy toho ale také nelitoval: „Pro matku bylo jistě těžké, že na nás byla sama, ale otec byl opilec a bil ji, tak nám bez něj bylo líp.“ Do kapes měli Hasilovi hodně hluboko, a tak Pepík se svými sourozenci už od malička chodil za nějakou tu minci pást husy, dobytek nebo vypomáhat k sedlákům na pole. Od jara do podzimu chodívaly děti bosy, v zimě si nazuly dřeváky. „Vzpomínky na dětství mám nádherné. Měl jsem ve vesnici dobré kamarády. Chytali jsme v potocích a v řece ryby do ruky,“ vyprávěl Josef Hasil po listopadu 1989. Na ty časy vzpomínal rád i díky mamince, která,…