Krev, smrt a rabování. K naprostému rozkladu civilizace stačilo v Mariupolu 20 dní, ukazuje dokument
Publikováno: 9.12.2023
RECENZE / Plačící majitelka prodejny, ze které jí sousedé právě kradou všechno, co není přišroubované. Lékař na operačním sále volá na kameramana od umírajícího dítěte: „Toč to, toč to!“ V pozadí je slyšet nekončící, zato stále se blížící hřmění války. Zní jako obludná smyčka vytvořená ze Šostakovičovy sedmé symfonie. Blíží se válka a smrt. Blíží se neúprosně a naději uniknout jí nemá vůbec nikdo. Dokumentární film 20 dní v Mariupolu vznikl díky úsilí skupiny novinářů a filmařů spolupracujících s agenturou AP, kteří zůstali v tomto kdysi nádherném městě na březích Azovského moře ve chvíli, kdy ho ruská vojska začala v rámci totální invaze na Ukrajinu trhat na kusy. Popsat tento dokument je těžké. Na jedné straně stojí morální hodnocení, které zastře obsah díla a dá průchod emocím. Takové neodhalí podstatu filmu, ale jen stav diváka po jeho zhlédnutí. (Měl autor dokumentu opravdu právo ptát se obětí války, jak se cítí?) Na straně druhé stojí odosobněný popis filmu jako takového, který nemůže dostát emoční naléhavosti zobrazovaných dějů. (Jde o sled chronologicky řazených událostí v dobývaném Mariupolu v roce 2022.) Hlavní tvůrce dokumentu, ukrajinský filmař a reportér Mstyslav Černov, pojal své dílo jako, zhruba řečeno, svědectví. Takzvaná bitva o Mariupol začala 25. února loňského roku, tedy bezprostředně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Odhaduje se, že stála životy 20 tisíc civilistů. V epicentru událostí se částečně svou volbou, částečně shodou okolností ocitá tým novinářů. Záhy zjišťuje, že je patrně posledním týmem, který ve městě zůstal, a setrvá tam následujících 20 dní.