Kristova léta Občanské demokratické strany
Publikováno: 10.4.2024
Václav Klaus a ODS. To byla dlouhá léta slova, která patřila neodmyslitelně k sobě. Dnes už to tak není. Jednak proto, že bývalý předseda a exprezident se zařadil mezi otce zakladatele, kteří po svém odchodu z čela strany neunesli pozici pozorovatele. A také proto, že někdejší Klaus vedl Česko na Západ a v současnosti je sám hluboko na Východě. Petr Fiala je tak v pozici, kdy se s tímto zbytkovým klausismem stále musí vyrovnávat. ODS je strana, již v posledních letech provází velký paradox. Vždy to byla partaj, kterou volili proevropsky orientovaní lidé. Ti totiž zároveň představují tu část společnosti, jež se v ekonomických otázkách kloní k pravici, často jde o podnikatele, iniciativní lidi. To jsou voliči občanských demokratů a je to i velká část jejích členů. A pak je tu několik viditelných tváří, které říkají opak toho, co si jejich voličská i členská základna myslí a přeje. Za třiatřicet let se logicky stane mnoho věcí. Lidé mění své názory a pohledy na konkrétní témata. Problém je v tom, že určitá hodnotová změna se u opravdu ukotveného člověka většinou neodehraje, naproti tomu dojde k vývoji u věcí, jež nejsou až tak zásadní. A obraz ODS je takový, že se tu děje pravý opak. Část jejích představitelů brání marginálie typu vlastní měna nebo spalovací motor, ale je ochotna zpochybnit naše směřování a ukotvení. Jako by kulturní války byly rozhodující víc než válka na Ukrajině. Jan Skopeček, Alexandr Vondra nebo třeba Jan Zahradil loví ve vodách, v nichž voliči demokratických stran obvykle neplavou. Největším problémem přitom je, že poškozují politiku Petra Fialy, který zejména z hlediska zahraničněpolitické orientace navázal na to, co lidé většinově očekávali od ODS dříve a co očekávají i dnes. On sám nemíchá pojmy pravice a levice do otázek,…