Kritická glosa ke skvělé knize o divadle Semafor aneb O cestě do pasáže Alfa
Publikováno: 24.12.2024
GLOSA / Kniha „Suchý a Šlitr. Semafor 1959–1969“ z pera Pavla Klusáka není jen ideální dárek pod stromeček. Je to jedinečná a užitečná kniha dokumentující komplexně, krok za krokem, s mnoha známými i zcela neznámými detaily éru S + Š (a vlastně i kultury šedesátých let). Z těch neznámých detailů uveďme alespoň ty skryté očím veřejnosti, především censurní, opřené mimo jiné o Archiv bezpečnostních složek. Tyto „hnusospisy“ odmítaly po revoluci dokonce číst i samotné oběti praktik StB. V našem případě detaily z profízlovaného okolí Jiřího Suchého. Centrem autorova zájmu jsou však i šedesátá léta, éra, která má, zdá se, o své píár už dávno postaráno – a Klusák k tomu chóru přidává svůj osobitý tón. Byla to éra zdánlivě historicky uzavřená Šlitrovou smrtí, a to v symbolicky i jinak ponurém roce 1969. Ve skutečnosti však jde o éru stále otevřenou a inspirující. A zároveň, protože autor není úzce vymezený hudební, teatrologický ani historický fachidiot, kniha chápe i širší kontext jevů, jež popisuje, což je dnes u podobných titulů už naprostá vzácnost. A není to kniha-paján, naopak, dobře ví a také prakticky prokazuje, co je kritické myšlení. Ostatně prokázal to už u knihy o Gottovi, již považuji za jednu z nejlepších knih posledního čtvrtstoletí. O to víc zamrzí, když v takto pozoruhodné knize se nepřímo dovídám, že vlastně téměř tři roky mých vlastních „let dozrávání“ vůbec neexistovaly, resp. existovaly bez blízké osobní a takřka fyzické přítomnosti pánů Suchého a Šlitra, působících v mém blízkém okolí, mimo jiné v Městské knihovně, Vojanových sadech…