Krize v západním obranném průmyslu. Jak dlouho budeme poslouchat, že „přípravou na válku ohrožujeme mír“?
Publikováno: 24.7.2024
KOMENTÁŘ / Rozsáhlé vyšetřování Reuters přineslo děsivé svědectví o krátkozrakosti západních politiků a jejich dlouholeté neschopnosti odstranit známé nedostatky v obranném průmyslu. Potíže, kterým čelí bránící se Ukrajina, jsou vysvědčením všech, o nichž celé dekády extrémisté vykřikovali, že prý se „připravují na velkou válku“ a „ohrožují světový mír“. V roce 2011, během západní intervence v Libyi, vyšlo najevo, že dostupné západní zásoby přesně naváděné munice ve skutečnosti nedostačují ani k porážce středně velké africké země. O tři roky později se pak začaly ozývat další varovné hlasy v souvislosti se začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Vyšetřování Reuters zní děsivě dokonce i těm, kdo jsou se situací v západních „přípravách na válku“ v hrubých rysech obeznámeni. Níže tedy shrnu jen několik nejšťavnatějších rozinek. Zde zůstanu u bodu, že varování, podle nichž výroba dělostřelecké munice a střelného prachu na Západě probíhá v muzeálních podmínkách a potřebuje masivní investice, skončilo „sázkou“ na to, že velká válka by byla léta předem signalizována a vznikl by čas průmysl mezitím připravit. Zmíněný předpoklad byl ovšem od začátku do konce neudržitelný. Navzdory poplácávání se po zádech po válkách s Irákem zůstával etalonem moderní války krátký arabsko-izraelský konflikt v říjnu 1973, známý jako jomkipurská válka. Hlavním rysem tohoto střetu masivně vyzbrojených protivníků na obou stranách byla enormní spotřeba zbraní, techniky a válečného materiálu všeho druhu v enormně krátkém čase. A světe div se, válka samotná byla z arabské strany téměř naprostým strategickým překvapením. Součástí příprav na válku u průměrně kompetentního agresora bývá standardně úsilí znemožnit protistraně, aby…