Krutá daň za důvěru v systém. Žena po letech na kortikoidech popisuje následky a žádá o pomoc
Publikováno: 16.6.2026
Léčbu inhalačními kortikoidy brala jako nutnost k přežití. Podle svých slov jí ale zničila zdraví, vzala práci a přinesla roky marných žádostí o pomoc. Příběh paní Jarmily ukazuje, jak bezmocně se může pacient cítit v systému, který jeho zkušenost nevidí. Paní Jarmila popisuje, že její potíže začaly už v dětství po povinných očkováních – podle ní šlo o horečky, bušení srdce, křeče, vyrážky, pálení v plicích a celkovou nevolnost. Přesto očkování nikdy nebylo přerušeno. V této situaci dostala i očkování proti tuberkulóze, po němž se její stav ještě výrazně zhoršil. Když se potíže po dlouhých měsících začaly částečně uklidňovat, dětský lékař ji poslal na alergologii. Tam jí byly okamžitě nasazeny inhalační kortikoidy na údajné astma. „Bylo mi tvrzeno, že na denním užívání závisím životem, nesmím je přerušit a budu je muset brát do konce života,“ vzpomíná paní Jarmila. Možnost léčbu ukončit nebo ji pod dohledem lékaře postupně vysadit podle svých slov nikdy nedostala. Po nasazení kortikoidů se objevily nové, závažné potíže – návaly agonie, extrémní únava vedoucí ke kolapsům, výrazné otoky, nárůst hmotnosti a ochablé svaly. „Roky jsem tahala kila tuku a otoků na ochablých svalech do úplného vyčerpání,“ říká. Popisuje, že jí nepřetržitě bušilo srdce, vykašlávala velké množství hlenu, měla tak slabé svaly, že se nemohla zvednout ze židle, tělo se jí zdeformovalo a kůže se trhala. Po užití léku často končila na podlaze s velmi silným bušením srdce, křečemi v hrudníku a návaly. Na tyto potíže opakovaně upozorňovala lékaře. Podle jejího svědectví slýchala, že „to astmatici mívají“, že…