Krutá smrt manželky Václava IV. Šla si jen pro vodu, popsal historik "noc pod psa"
“Lovecký pes byl znakem aristokrata,” říká mikrohistorik Jaroslav Čechura. Podle něj byli lidé v baroku velkými pejskaři.
Publikováno: 19.2.2024
Podle mikrohistorika se už Lucemburkové obklopovali řadou zvířat. "Obliba psů byla naprosto veliká, oni je chovali, vyměňovali si je. Byli třeba součástí různých dárků. Dokonce jsem našel, že venkované třeba kolem Zvíkova chovali doma také ty psy, čili to byly první historické množírny, když se nad tím zamyslíte," vysvětluje historik.
Všechny díly pořadu sledujte tady >>> My, kdysi
V období baroka bylo dobovou módou chovat především chrty a lovecká plemena. "Třeba Švamberkové věnovali velké množství času tomu, že si dopisovali o tom, jak se těm jejich pejskům daří a podobně. Lovecký pes byl takovým znakem toho aristokrata. Myslím si, že i dámy chovaly taková ta drobná plemena, takové ty miláčky, jak to vidíme dnes na každém kroku nejenom v Praze," dodává Čechura.
I když se nekonaly psí výstavy, jako je tomu dnes, tak se lidé často navštěvovali a psy si ukazovali. "Když přijel jeden aristokrat ke druhému, tak samozřejmě ho zajímal ten psinec. Vzpomínám si, že v tom areálu velkého zvíkovského starého přemyslovského hradu byl opravdu takový psinec a návštěvy se o něj zajímaly," říká mikrohistorik.
O tom, že by tehdejší lidé chovali kočky, žádné zprávy nejsou. Oproti tomu byl ale rozšířený třeba chov papoušků, koní, ale i exotických zvířat. "Když jdete na Pražský hrad od zastávky tramvaje, tak tam je dodnes restaurace Lví dvůr. A tam se už za Lucemburků chovali lvi. V Plzni se zase choval velbloud, který byl ukořistěn začátkem patnáctého století. Později se stal dokonce součástí znaku města Plzeň," uzavírá Čechura.