Krutý osud parašutistů z výsadku Barium i jejich domácích pomocníků
Publikováno: 17.1.2024
HISTORIE / V úterý uplynulo přesně 79 let od chvíle, kdy byli 16. ledna 1945 v domě Rudolfa Žabky v Žamberku v dnešní Šanderově ulici zadrženi v brzkých ranních hodinách dva příslušníci paravýsadku Barium – Josef Šandera a Josef Žižka. Během zatýkání se velitel výsadku Josef Šandera střelil pistolí do spánku a byl s těžkým zraněním převezen do nemocnice v Hradci Králové, kde byl léčen pod falešným jménem František Drbola. Zemřel zde na zánět mozkových blan 9. března 1945 poté, co si údajně úmyslně infikoval ránu, aby nemohl nikoho prozradit. Spekuluje se však i o otravě ze strany nemocničního personálu. Josef Žižka se gestapu vzdal poté, co gestapo prohlásilo, že vypálí všechny domy v okolí. Aby při očekáváném mučené nic neprozradil a nemohl být zneužit v rádiové protihře proti Londýnu, oběsil se již 18. ledna ve své cele v pražské pankrácké věznici. Členové Baria, kteří měli přezdívky Velký Josef a Malý Josef, byli u Žabků ukryti od října 1944, tedy půl roku poté, co seskočili do protektorátu. Přesunuli se sem včetně vysílačky Marta po velké vlně zatýkání v Hradci Králové. Nejdříve přišel 6. října 1944 „Velký Josef“ Josef Šandera, o dva dny později jej následoval Josef Žižka. 9. října odsud Marta vyslala první depeši do Londýna. Třetí z členů skupiny, Tomáš Býček se ukrýval na Trutnovsku. Pobyt Baria u Žabků prozradil další parašutista Vítězslav Lepařík, která byl jako velitel výsadku Glucinium 18. října 1944 v Praze zatčen. Po svém zajetí pracoval na oko jako agent gestapa a přemýšlel, kdy a jak opět uprchnout do zahraničí. V polovině prosince se u Žabků…