Krvavý hodokvas na Vyšehradě: Boleslav III. rozťal mečem hlavu svého zetě
Publikováno: 9.2.2024
HISTORIE / „Pijte a hodujte, přátelé!“ vyzývá kníže Boleslav III. na masopustní hostině přítomné Vršovce. S úsměvem pozoruje, jak alkohol smývá z hostů i poslední drobky ostražitosti. Vytáhne meč, přiskočí ke svému zeti a mohutnou ranou mu rozetne hlavu. Místo vína začne po stole téct krev. „Rod nenávistný a pokolení zlé,“ nenechává kronikář Kosmas nit suchou na Vršovcích, jednom z nejmocnějších rodových klanů raně středověkých Čech. Původ rodu i prameny jeho moci sice halí clona dávné historie, avšak jisté je, že vršovští velmoži ovlivňovali domácí politiku už od počátků formování českého státu. Zřejmě právě oni měli prsty ve vyvraždění Slavníkovců, krvavá lázeň mocného rodu roku 995 jim vynesla bohatou kořist a sídlo na slavníkovské Libici. A když o čtyři roky později usedl na knížecí stolec Boleslav III., zvaný jako Ryšavý, postavili se Vršovci po jeho boku jako věrní spojenci. Alespoň prozatím. Ničema na trůně „K velikému národu českého neštěstí stalo se, že po Boleslavovi Pobožném vstoupil na trůn dědičným právem muž ze všech, kteří kdy na něm seděli, nejnehodnější,“ uvádí historik František Palacký a dodává: „Byl to obecný, pustý ničema.“ Spisovatel Vladislav Vančura zase píše, že to byl „člověk zlý a nelítostný, měl spanilou tvář, krásnou postavu, vlasy nádherné barvy a planoucí zrak, ale jeho duše byla škaredá a bázlivá a slabá…“ Aby dosáhl svého, neštítil se ničeho. Počínal si krutě i na poměry drsné a nelítostné doby, v níž žil. Za svou brutalitu sice nakonec zaplatil, ale bohužel ne jen on sám. Trpěli jeho nejbližší, trpěl celý český…