Kundera v zimě ’68 vytkl občanům, že nevěří slibům papalášů a zůstali radši v cizině. Pravdu měli oni
Publikováno: 14.7.2023
NÁZOR / V eseji Milana Kundery Český úděl není jen známá pasáž o roce 1968 jako jedinečné události světových dějin, která vyvolala reakci Václava Havla. Zajímavé jsou i věty o tom, nakolik být pesimistický a zda riskovat, nebo zůstat v exilu. Tady se Milan Kundera mýlil, tentokrát nikoli z nějakého filosofického hlediska, ale prakticky. Ty věty skoro v závěru textu znějí takto: "Když na začátku září vydala pětice našich státníků prohlášení, v němž vyzvala Čechoslováky v cizině, aby se vrátili, a zaručovala jim svými jmény plnou bezpečnost, slyšel jsem od některých lidí námitku: kterak chtějí zaručit naši bezpečnost, když nejsou s to zaručit ani svou vlastní? Neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodl žít v cizině, tvrdím, že každý má právo žít tam, kde chce žít, ohrazuji se jen vůči téhle argumentaci, které chybí jakákoli vznešenost: To opravdu není s to český občan riskovat to, co riskuje jeho státník? To opravdu je s to žít jen mimo riziko? Ale což míra relativní jistoty pro všechny nezávisí právě na tom, kolik lidí se odváží stát na svém místě v nejistotách?" Když hledáme v historii, jak to bylo, najdeme zmínku, že tajemník Komunistické strany Slovenska Husák vyzval uprchlíky k návratu do Československa, a ujistil, že se nemají obávat pronásledování. Dostal prý okupačních důstojníků slib, že občané Československa nebudou sovětskými orgány zatýkáni. Tak to mělo jistě váhu. Dne 10. září ústavní činitelé vydali výzvu, aby občané neemigrovali, že se jim zaručuje bezpečnost. Ten den bylo na Slovensku zastaveno vydávání časopisu Kulturný…