Kvůli zápasu s Portugalskem jsem nestihl Bachův hrob. Zato už vím, že Ronaldo je velký hlupák
Publikováno: 19.6.2024
REPORTÁŽ / K výjezdům za fotbalovou reprezentací na velké turnaje, a do Německa speciálně, jsem dosti obezřetný. Před osmnácti lety jsem získal lístek do Kolína nad Rýnem na zápas s nevyzpytatelnou Ghanou. Jak říkají komentátoři, výsledek se nerodil lehce. Afričtí borci nás rozebrali na součástky, prohráli jsme dva nula, světový šampionát pro nás de facto skončil, a já na nekryté tribuně bez možnosti stínu utrpěl těžký úpal a v horečkách byl převezen zpět na rodnou hroudu. Letos se objevila možnost zhlédnout zápas proti Portugalsku v Lipsku, a protože jsem ve městě nehodlal na rozdíl od Johanna Sebastiana Bacha zemřít, koupil jsem si opalovací krém. Netušil jsem, že tentokrát bude výlet extrémní z jiného důvodu. Hrálo se až večer, přehřátí nehrozilo, zato byla od rána hlášena blížící se supercela, bouře s dominantním sestupným proudem, která často nabývá značných rozměrů a působí hrozivým „těžkým“ dojmem. Jakkoli to na papíře vypadalo na větší legraci než Ronaldovy žongly, nevzal jsem předpověď příliš vážně, protože jak bývá v Česku zvykem, „ono se to přežene“. Jenomže supercela je supercela. Ve chvíli, kdy se hrál od šesti večer druhý zápas naší skupiny mezi Gruzií a Tureckem, nabrala sílu a zaútočila. Polovina stadionu (ta gruzínská) ještě stihla světu sdělit, že Putin je chujlo, pak se porvat mezi sebou, načež nám příroda ukázala, čeho je schopná. Především přerušila nekonečné diskuse fanoušků, zda tým s hodnotou hráčů ve výši 1,1 miliardy eur je schopný prohrát s týmem, jehož cena je víc než pětkrát nižší. Filosofické disputace skeptiků (dostaneme na p*del) s optimisty (aspoň remíza), odehrávající se v ulicích města za…