Labe aneb Příběh velké řeky. O zraněné polabské krajině objevně a provokativně
Publikováno: 28.10.2024
RECENZE / Miluji pohled na Vltavu z pražských mostů i vltavská šumavská prameniště. Ale kdyby bylo na mně, tak bych si u Bedřicha Smetany objednal symfonickou báseň Labe nebo Polabí, říká novinář a příležitostný básník Luboš Palata. Snad i proto, aby to kompenzoval, sepsal knihu Elbe. Velká řeka. Jde o soubor historicko-reportážních esejů z jednotlivých míst říčního toku, od krkonošského pramene až k Severnímu moři. Kniha nám přibližuje labské ekologické proměny: lodě zvláště v Německu v současnosti využívají umělé kanály, takže Labe k dopravě už není potřeba a navrací se přírodě. Vyjmenovává povolání a související subkultury, které se s řekou pojily. V některých případech dnes na Labi spíše skomírají (zmíněné loďařství) nebo vymizely (hornictví v Krkonoších), v jiných se naopak utěšeně rozvíjí, jako rybářství. Jak Luboš Palata líčí, polabští čeští rybáři u břehů bydlí dlouhé dny ve stanech postavených u svých prutů. Někdy to jsou celá ležení s rybářskou výbavou, za kterou museli utratit desítky tisíc korun. Jindy je to jeden prut na pramici uprostřed řeky, z devadesáti pěti procent prý samí čeští muži. A především autor rekapituluje významné dějinné okamžiky, které nějak s Labem souvisely. Jaksi na přeskáčku tak Palata vypráví i dějiny naší části Evropy. Tvoří je mimo jiné porážka a christianizace Polabských Slovanů; rozvoj Tangermünde za Karla IV., který chtěl právě v tomto městě v nynějším Sasku-Anhaltsku uskutečnit svůj sen o druhé Praze, metropoli na Labi; vyvraždění Magdeburku za třicetileté války; bitva u Hradce Králové; bombardování Drážďan i vyhnání/odsun Němců z Krkonoš i Podkrkonoší. V částech bývalého Východního…