Lavrov lhal o napadení Ruska tak, že se mu v Indii vysmáli. Ruský styl lhaní je ale nakažlivý

<img width="1920" height="1280" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov.png 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov-300x200.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov-1024x683.png 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov-768x512.png 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov-1536x1024.png 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/sergej-lavrov-640x426.png 640w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" />Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tvrdil při debatě na summitu G 20 v Indii, že Rusko je napadenou zemí. "Víte, válka, kterou se snažíme zastavit, byla proti nám spuštěna za zneužití ukrajinského lidu", prohlásil doslova Lavrov. Není divu, že se účastníci summitu Lavrovovi vysmáli. Ruský ministr rozhodně není žádný tupec. Když vysloví tak očividnou a drzou lež před informovaným publikem, tak musí předem vědět, že narazí. Přesto mu ta ostudná chvíle stojí za to. Nejen, že ho šéf v Kremlu pochválí. Drzé lhaní nese lhářům jisté, byť pochybné plody. Agrese Ruska proti napadené Ukrajině je tak zjevná, že nám přijde ruské lhaní o sebeobraně až šokujícím způsobem směšné. Když ruská propaganda popisuje Ukrajince jako zběsilé fašisty a zločince, tak musíme přemýšlet, jak někdo, kdo sám páchá nejhorší válečné zločiny, může lhát tak slabomyslným způsobem. Vladimir Putin to ale dokáže a Sergej Lavrov také. Lhaní je základním nástrojem autoritářské politiky všude na světě a v Rusku zejména. „Umění lží je stejně staré jako Rusko,“ píše francouzský historik a filosof Alain Besançon v úvodu své knihy Svatá Rus. Experti na ruský styl vládnutí často popisují fenomén ruské lži, která je až tak šokujícím způsobem drzá, že je v podstatě absolutní. Zatímco lháři v jiných částech světa se snaží opřít své lži o jakési zmanipulované výseky pravdivých okolností, tak vláda na Rusi dokáže svým obyvatelům i celému světu lhát totálně. Kremelší vládci se nezatěžují pinoživým upravováním faktů. Prostě lžou z plna hrdla, přímo a naprosto. A působí přitom autenticky, nečervenají se a působí tak, jakoby svým lžím sami věřili. V českých poměrech se fenomén ruské lži dostal ke slovu s nástupem autoritářských politiků východního stylu. Zatímco Miloš Zeman si raději upravoval pravdu tak, aby jeho tvrzení působilo uvěřitelně, tak Andrej Babiš i Tomio Okamura dokáží lhát podobně jako Sergej Lavrov nebo Vladimír Putin. Nemají k tomu sice tak velkolepé příležitosti a tak velká témata. Jsou to jen malí učedníci velkých kremelských zločinců a nemají ve svém zlu tak gigantický akční rádius. Ve své podstatě je ale jejich styl lhaní systémově totožný. Babišova lež o tom, že je cílem Petra Pavla zatáhnout Česko do války, nebo že u nás nastupuje nová totalita má přesně ten rozměr ruského dechberoucího lhaní pro slabomyslné publikum. Problémem našeho světa je, že toto politické lhaní slaví i přes svoji očividnost a směšnost své úspěchy. Jednak jistá část populace chce být ve své prostotě klamána a ráda věří zákeřným nesmyslům. Pak je tu ale mnohem nebezpečnější skupina a to jsou inteligentní relativizátoři pravdy. Relativizace pravdy se u nás projevuje třeba v hlasité obraně takzvané svobody slova. V naší svobodné zemi jde přitom jen o snahu umožnit někomu lhát. Neodpornějším příkladem z poslední doby je snaha některých "seriózních" publicistů zpochybnit masové vraždy, jichž se dopustili ruští vojáci na Ukrajině. Takové lhaní je v podstatě kriminálním činem a kdo hájí svobodu na takový "názor", tak je buď asociál, nebo ruský agent. Fakta nejsou věcí názoru a pravda je jenom jedna. Mezinárodní krize způsobená ruskou agresí proti Ukrajině i ambice temných sil a politických gaunerů v české společnosti nastolili novou situaci, která klade zásadní nároky na naši schopnost a připravenost pojmenovat lež, demaskovat ji a zesměšnit ji. Musíme se společně a vzájemně bránit před zákeřným lhaním, jež má závažné společenské důsledky. Už proto, že ruský styl lhaní je nakažlivý. Vidíme to u nás každý den.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #ruská lež #Sergej Lavrov

Publikováno: 4.3.2023

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tvrdil při debatě na summitu G 20 v Indii, že Rusko je napadenou zemí. "Víte, válka, kterou se snažíme zastavit, byla proti nám spuštěna za zneužití ukrajinského lidu", prohlásil doslova Lavrov. Není divu, že se účastníci summitu Lavrovovi vysmáli. Ruský ministr rozhodně není žádný tupec. Když vysloví tak očividnou a drzou lež před informovaným publikem, tak musí předem vědět, že narazí. Přesto mu ta ostudná chvíle stojí za to. Nejen, že ho šéf v Kremlu pochválí. Drzé lhaní nese lhářům jisté, byť pochybné plody. Agrese Ruska proti napadené Ukrajině je tak zjevná, že nám přijde ruské lhaní o sebeobraně až šokujícím způsobem směšné. Když ruská propaganda popisuje Ukrajince jako zběsilé fašisty a zločince, tak musíme přemýšlet, jak někdo, kdo sám páchá nejhorší válečné zločiny, může lhát tak slabomyslným způsobem. Vladimir Putin to ale dokáže a Sergej Lavrov také. Lhaní je základním nástrojem autoritářské politiky všude na světě a v Rusku zejména. „Umění lží je stejně staré jako Rusko,“ píše francouzský historik a filosof Alain Besançon v úvodu své knihy Svatá Rus. Experti na ruský styl vládnutí často popisují fenomén ruské lži, která je až tak šokujícím způsobem drzá, že je v podstatě absolutní. Zatímco lháři v jiných částech světa se snaží opřít své lži o jakési zmanipulované výseky pravdivých okolností, tak vláda na Rusi dokáže svým obyvatelům i celému světu lhát totálně. Kremelší vládci se nezatěžují pinoživým upravováním faktů. Prostě lžou z plna hrdla, přímo a naprosto. A působí přitom autenticky, nečervenají se a působí tak, jakoby svým lžím sami věřili. V českých poměrech se fenomén ruské lži dostal ke slovu s nástupem autoritářských politiků východního stylu. Zatímco Miloš Zeman si raději upravoval pravdu tak, aby jeho tvrzení působilo uvěřitelně, tak Andrej Babiš i Tomio Okamura dokáží lhát podobně jako Sergej Lavrov nebo Vladimír Putin. Nemají k tomu sice tak velkolepé příležitosti a tak velká témata. Jsou to jen malí učedníci velkých kremelských zločinců a nemají ve svém zlu tak gigantický akční rádius. Ve své podstatě je ale jejich styl lhaní systémově totožný. Babišova lež o tom, že je cílem Petra Pavla zatáhnout Česko do války, nebo že u nás nastupuje nová totalita má přesně ten rozměr ruského dechberoucího lhaní pro slabomyslné publikum. Problémem našeho světa je, že toto politické lhaní slaví i přes svoji očividnost a směšnost své úspěchy. Jednak jistá část populace chce být ve své prostotě klamána a ráda věří zákeřným nesmyslům. Pak je tu ale mnohem nebezpečnější skupina a to jsou inteligentní relativizátoři pravdy. Relativizace pravdy se u nás projevuje třeba v hlasité obraně takzvané svobody slova. V naší svobodné zemi jde přitom jen o snahu umožnit někomu lhát. Neodpornějším příkladem z poslední doby je snaha některých "seriózních" publicistů zpochybnit masové vraždy, jichž se dopustili ruští vojáci na Ukrajině. Takové lhaní je v podstatě kriminálním činem a kdo hájí svobodu na takový "názor", tak je buď asociál, nebo ruský agent. Fakta nejsou věcí názoru a pravda je jenom jedna. Mezinárodní krize způsobená ruskou agresí proti Ukrajině i ambice temných sil a politických gaunerů v české společnosti nastolili novou situaci, která klade zásadní nároky na naši schopnost a připravenost pojmenovat lež, demaskovat ji a zesměšnit ji. Musíme se společně a vzájemně bránit před zákeřným lhaním, jež má závažné společenské důsledky. Už proto, že ruský styl lhaní je nakažlivý. Vidíme to u nás každý den.