Led rozdrtil chloubu Prahy, Evropa hladověla. Magdalénská povodeň předčila i záplavy z roku 2002
Publikováno: 2.3.2026
HISTORIE / „Jako by padla koruna království, když rozpadl se most...“ líčí kronikář František Pražský zkázu kamenné stavby tyčící se nad pražskou hladinou Vltavy. Poboření Juditina mostu na sklonku zimy 1342 se však stalo pouhou předzvěstí katastrofy, která o pár měsíců později ochromila české království i další země střední Evropy. Velké vody na sklonku zimy či na počátku jara nebývaly ničím výjimečným. Po tuhých mrazech přicházela obleva, sníh a led se dávaly do pohybu a hladiny potoků i řek stoupaly. Roku 1342 však nejen Vltava vystoupila z břehů s takovou silou, že předčila vše, na co byli lidé po generace zvyklí. Mrazy té zimy svíraly českou krajinu celé týdny, sněhu přibývalo. Když se na počátku února konečně oteplilo, přišly vydatné deště. Hluboce promrzlá půda jejich nápor nedokázala pojmout. Voda se dala do pohybu. Řeky se bouřily a vystupovaly z břehů, tající led se lámal a proudy smetly vše, co jim stálo v cestě – obydlí, majetky i lidské životy. Ledové kry dorážely i na Juditin most – středověkou chloubu Prahy, první kamenný most v Čechách a jeden z nejstarších kamenných mostů severně od Alp. Když se v letech 1159 až 1172 začal zvedat nad Vltavou z podnětu krále Vladislava II., šlo o odvážný a na svou dobu mimořádně vyspělý stavební počin. Inspirací se patrně staly kamenné mosty v Itálii a nelze vyloučit, že odtud pocházeli i stavitelé. Dvacet oblouků, rozprostřených v délce více než půl kilometru, spojilo oba vltavské břehy pevnou konstrukcí o šířce téměř sedm metrů. „Hle, druhá naše Judito,…