Ledňáček jako tajné znamení naděje aneb Funkční rodiny ve funkčním oblečení
Publikováno: 30.12.2023
POVÍDKA / Chceš Boha rozesmát? Řekni mu své plány. Někteří lidé rozesmávají Boha častěji, než by si přáli. Přitom nechtějí od života zas tak moc. Úplně banální nenápadný život, nikomu neubližovat, nikde netrčet, prostě nějak fungovat, plnit svoje životní role, nic víc. A stejně to vždycky nejde. Alice běží podél řeky, dnes už podruhé. Čtyři kilometry tam, čtyři zpět. Někdo tak sportuje, pro ni jsou nohy jediným dopravním prostředkem. Za poslední rok má naběháno víc než za celý předešlý život. Výtvarnice, která ve volném čase zpívala, mívala dřív jediný sport: tanec. Dřív? Prostě před tím, než HO potkala. Životní láska, začátek by vydal na samostatnou povídku s romantickým zabarvením; zamilovanost přešla rychle v lásku, nastěhování k NĚMU, roztomilé holčičky – dvojčátka. Druhá povídka by byla laděna více do realismu: nemoci holčiček, nekonečné noci, vyčerpané dny, soužití s jeho maminkou, obtížné hledání práce. Ale stále tu byl ON, smysl jejího života, skála, jistota, důvod opustit kariéru i předešlý život na opačném konci republiky. Tak kde se stala chyba? Snad někde na přelomu třetí povídky s názvem „Třetí dítě? Copak ses zbláznila?“ a čtvrté, „Konečně kluk, budu mít fotbalistu“. Možná úplně jindy. Nebo to nebyla jedna chyba, ale tisíce mikroústupků, neviditelných křivd, spolknutých slz. Každopádně pátá povídka „Lockdown se dvěma maturantkami, druháčkem, vlčákem, slabou wi-fi a bez NĚJ“ už naznačuje, že i když se osmnáct let snažila plnit dobře roli matky, partnerky, údržbářky domu, venčičky psa i usmiřovačky neshod mezi NÍM a jeho maminkou, prostě to nestačilo. Tak Alice běží, tady občas potká ledňáčka, její tajné znamení…