Lekce Faust: Hledání smyslu individuálního bytí mezi potřebami těla a potřebami duše
Publikováno: 12.1.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / "Každý režim platí dobře kolaboraci," zakončil v Kino revue č. 14/1994 výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer (* 4. 9. 1934) rozhovor o svém druhém celovečerním filmu Lekce Faust (1994), natočeném ve vlastní společnosti pro filmovou tvorbu Athanor jako česká, francouzská, britská a německá koprodukce. Snímek těsně před tím obdržel na XXIX. MFF v Karlových Varech zvláštní cenu poroty (ex aequo s Królikiewiczovým Případem Pekosinského,1993), což výrok postavilo do poněkud zvláštního světla. Mínil-li totiž Švankmajer uměleckou kolaborací nejen dřívější nadbíhání umění ideologii, ale i nynější jeho podíl na masové zábavě řízené tržními mechanismy, neměl by býval svůj film na festival vůbec pustit, natož na něm přijmout cenu. Neboť čeho jiného jsou dnes filmové festivaly tohoto typu mimo jiné výrazem než právě také dalekosáhlé komerčně podmíněné manipulace s diváckým vkusem, v jejímž pozadí stojí nezastavitelná mašinérie filmové výroby? Krajní postoj Švankmajerův připomíná názor Milana Kundery, že po éře ideologů nastala doba imagologů, těch, kteří ve spojení s masovými médii a reklamou určují sezónní změny vkusu a zájmu obecenstva, roztáčejí tak kolotoč umělé nadprodukce a ta si zase zpětně hledá propagátory a kosmetiky svého obrazu. Natož pak propagátory a kosmetiky zájmů politických, jejichž příklad přivedl Švankmajera k rozhodnutí „nepřijímat žádné pocty nebo vyznamenání od státu“. Odmítl tak v roce 2011 i státní vyznamenání z rukou prezidenta Václava Klause, a to s odůvodněním, že „stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace. Celou svou tvorbou jsem vždy stál na druhém břehu.“ Muž v baloňáku a s aktovkou A tak právě i protagonistou Lekce Faust je obyčejný bezejmenný muž v podání Petra Čepka (1940–1994),…