Lekce soudce Uhlíře. Postup proti Lichtenštejnům je nespravedlivý a řada soudců to ví
Publikováno: 10.5.2023
KOMENTÁŘ / Po úterním rozhodnutí ústavního soudu si již nikdo v Česku nemůže myslet, že čeští soudci obecně považují okradení lichtenštejnské rodiny za akt platný podle právního řádu. Disentní stanovisko soudce Uhlíře mluví o jasné absurditě. Už dříve se ale někteří soudci nechali slyšet, že jim není vůbec příjemné pokračovat v páchání křivd. Okresní soudkyně na jižní Moravě na chodbě projevila touhu, aby situaci napravily mezinárodní soudy, protože - jak ona se domnívá – v Česku soudům nezbývá nic jiného než spáchanou majetkovou křivdu hájit. To bylo sdělení vyřčené jen na chodbě před svědky. Pak tu máme ale sdělení dalšího soudce, které je zaprotokolované v zápise: „Řízení vedená proti Lichtenštejnům nejsou spravedlivá. Já ale nejsem král Šalamoun, abych zjednával spravedlnost.“ Takto jednoznačně se vyjádřil letos 23. února soudce Okresního soudu v Opavě poté, co vyhlásil rozsudek ve prospěch České republiky – a proti Lichtenštejnům. Byl to záchvěv podivného alibi. Tento soudce přiznal, že o křivdě ví, ale musí na ní trvat. Jeho slova jsou přitom projevem naprostého nesebevědomí a nedostatku sebeúcty, která je u představitele justice ohromující. Kdo jiný by měl bránit spravedlnost než soud. Opravdu statečný soudce se našel až nyní: 9. května sice Ústavní soud odmítl stížnost Lichtenštejnů, ale senát musel hlasovat. Ústavní soudce David Uhlíř se stal hlasem rozumu a jeho disentní analýza rozmetala ostudný a systematický útok české justice proti Lichtenštejnům a občanům Lichtenštejnska. Přehlasovaný soudce Uhlíř v odlišném stanovisku připomněl, že kníže z Lichtenštejna, kterému byl sporný majetek dekretem konfiskován, byl občanem státu, který si po celou dobu druhé světové války udržel neutralitu. Než…