Lekce „suverénní diplomacie“ a la Fico: Putin vymačká bývalé satelity jeden za druhým jako citrón
Publikováno: 7.3.2024
NÁZOR/ Dá se snadno odhadnout, kam povede trend prosazování partikulárních zájmů některých bývalých sovětských satelitů vůči Rusku. To, co má podle slovenského premiéra představovat vyváženou diplomacii, je ve skutečnosti recept na katastrofu. Rusko se v zahraniční politice nikdy neohlíželo na jiné zájmy, než na své vlastní. Jít jeho plánům na ruku lze diplomaticky označit za neprozíravé, nediplomaticky pak, za sebevražedné. Už deset let si Ukrajina vychutnává ruskou zahraniční politiku v její postupně se odhalující pravé podobě. To, co začalo nenápadným zneužíváním její politické nejednotnosti, se postupně proměnilo v okupaci a nakonec v plnohodnotnou masivní válku, ve které zemřely desítky tisíc jejích obyvatel, a další desítky milionů lidí se ocitly v situaci nepřetržitého ohrožení holé existence. Teorie, že s Ruskem se bude možné dohodnout, že si počíná racionálně a že se pomocí jednání podaří dosáhnout míru, přitom do poslední chvíle nebyla cizí ani její vlastní politické reprezentaci, a to ještě v dobách, kdy ruský medvěd už trhal Ukrajinu na kusy. To, že Ukrajina nadále existuje jako samostatný stát, bylo umožněno jedině a pouze tím, že se jí podařilo maximálně přesvědčit Západ o své příslušnosti k jejímu kulturnímu okruhu a o tom, že má maximální zájem na integraci do jeho politických a obranných celků. Tu jí paradoxně upírají země, které z této integrace samy masivně hospodářsky i politicky profitují a zároveň patolízalsky usilují o dobré vztahy s největším řezníkem současné Evropy. Je to samozřejmě politická hra naprosto amorální, v konečném důsledku ale i neefektivní a nebezpečná, a to nejen pro ně samé.