Letošní Berlinale: silné ženy a Rusko jako netvor aneb Jsou zvířata lepší než lidé?
Publikováno: 17.3.2024
REPORTÁŽ / Letos v únoru se během filmového festivalu v Berlíně hodně mluvilo o politice. Vlastně to byl vždycky politický festival – v Západním Berlíně na stanici ZOO visel nápis „Berlin spielt Lotto“ a kousek odtud byla země nikoho a zeď. Na Lehrter Bahnhof nebylo už nic, jen ruiny a tráva. Dneska je tam několik pater hlavního nádraží, S-Bahn, U-Bahn a skoro třicet nástupišť. Na letišti Tempelhof, kde po válce přistávala letadla v rámci operace „Luftbrücke“, aby zásobovala Západní Berlín za sovětské blokády, jsou dnes umístěni uprchlíci a z letištní plochy je promenáda. V šedesátých letech se Berlinale zabývalo zdí. Byla studená válka a zazněla Kennedyho řeč se slavným „Ich bin ein Berliner“. V sedmdesátých letech na festivalu dominoval gender, v osmdesátých východní Evropa. Více než obecně lidská témata Berlinale zajímala politika, ideologie, dnes woke culture. Ve stínu woke culture A woke culture promluvila letos silně. Na začátku, když dva členové poroty, německý režisér Christian Petzold a italská herečka Jasmine Trincaová, kritizovali politicky korektní rozhodnutí festivalu odebrat pozvání na zahájení pěti politikům AfD, kteří byli zvoleni v demokratických volbách. Člověk si maně vzpomněl na doby socialismu, kdy se na různé konference nezvali lidé s „nepřátelskými postoji k lidově demokratickému zřízení“. Režim to nakonec vždycky oslabilo. Šéfka poroty, herečka a režisérka Lupita Nyong´o z Keni, se k tomu nevyjádřila, prý těm věcem nerozumí. A na konci znovu, když se propalestinský izraelský novinář Yuval Abraham a palestinský právník a aktivista Basel Adra paradoxně sešli na pódiu a promluvili o nutnosti zastavit válku v Gaze. Spolupracovali už delší dobu před vypuknutím války na režii filmu Žádná…