Levicová intelektuální arogance aneb Čtyři knihy, které otřásly Západem
Publikováno: 18.8.2024
ESEJ / Knihy měnící svět, knihy otáčející náš pohled… Ano, jsou takové a není jich málo. Knihy přepodstatňující, formativní, iniciační, zásadní, zlomové. Stefan Zweig napsal, že když v Anglii vyšel Dickensův Oliver Twist (1838), lidé na londýnských ulicích se k sobě začali chovat laskavěji. Představa poněkud romantická, ale zní hezky. Nadto představa z 19. století, o kterém se soudí, že knihy ještě měly moc svět skutečně měnit. Dnes ji snad už nemají? Což budiž otázkou rétorickou a částečně i melancholickou. Není to tak dávno, co se objevila v českém překladu kniha amerického politologa maďarského původu Alfreda A. Reische Horké knihy studené války (2018), která pojednává o nepříliš známém programu distribuce knih za železnou oponu financovaném (v letech 1957–1970) americkou CIA. Autor ji z velké části napsal z pohledu insidera, poněvadž se tohoto programu aktivně zúčastnil. Dozvíme se zde, jakými kanály se knihy pašovaly, jak byl celý systém organizován, kolik se do jednotlivých zemí posílalo titulů a také o klíčových osobách, které za tím vším stály. Nyní máme k dispozici i knihu Johna V. Fleminga, amerického literárního vědce z Princetonské univerzity, s názvem Antikomunistické manifesty a podtitulem Čtyři knihy, které formovaly studenou válku (Maraton 2024, překlad Pavel Pokorný). Těmi „manifesty“ jsou Tma o polednách (1940) od Arthura Koestlera, původem maďarského intelektuála, posléze víceméně světoobčana, Ze tmy (1941) od německého politického aktivisty Jana Valtina, Zvolil jsem svobodu (1946) Viktora Kravčenka, sovětského inženýra, který se rozhodl pro emigraci, a Svědek (1952) od amerického žurnalisty Whittakera Chamberse. Vydání všech čtyř spadá do doby, kdy nadšení pro Sovětský svaz bylo na Západě největší,…