Lhaní, násilí a loupeže. Ruská karikatura civilizace proniká jako plíseň do celého světa
Publikováno: 13.9.2026
NÁZOR / Americká historička Sarah Paineová v rozhovoru s geopolitickým expertem Pjotrem Kurzinem nabídla srovnání dvou zcela odlišných zemí, Švýcarska a Ruska. Jedna země se celá staletí soustředí na to, jak si udržet své hranice a nikoho k sobě nepouštět. (Pravda, třetina obyvatel země jsou cizinci.) Ta druhá stále uvažuje, jak vyrazit ven na loupeživou výpravu a vzít si, co má soused. Historička k tomu dodává, že hrubý domácí produkt Ruska je navzdory obřím zdrojům jen asi dvakrát vyšší než maličkého Švýcarska. Než se někdo pohorší, je nutné zmínit, o co tu nejde. Nejde o to, že by Rusové měli v sobě nějaký záhadný gen, který je předurčuje k násilí a krutosti. Je to něco jiného. Jde o vzorce chování, které si společnost vypěstovala během staletí carismu, bolševismu a putinismu, a které dnes sdílí výrazná část populace i naprostá většina vedení státu. Rusko za celou svou historii nezažilo fungující demokracii, a to ani v tom krátkém, chaotickém (a díky Borisi Jelcinovi i občas veselém) intervalu mezi rozpadem Sovětského svazu a nástupem Vladimira Putina. Kdo se z tohoto vzorce vymyká, obvykle skončí mrtvý, ve vězení a v exilu. Systém takové narušitele dlouhodobě netoleruje. Paineová v rozhovoru připomíná, jak Sovětský svaz nejprve exportoval komunismus do celého regionu. Když si východní Evropané dovolili navrhnout drobné úpravy, přijely tanky, jako tomu bylo v Berlíně 1953, Budapešti 1956 a v Praze 1968. Než se zchátralý sovětský projekt nakonec rozpadl sám pod tíhou vlastní neschopnosti, Moskva…