Liberalismus versus demokracie. Trump nám ukazuje, co všechno je možné
Publikováno: 20.4.2025
ESEJ / Jedním z nejdůležitějších symbolů modernity je „demokracie“. Z jazykového hlediska jde o obecný výraz, který označuje – jak známo – vládu lidu. Dnes se tento pojem těší mimořádné autoritě, nicméně „vládnutí mnoha“ místo „vládnutí lepších“ (aristoi) bylo už od starověkých dob široce kritizováno. Liberalismus, zejména takzvaný aristokratický liberalismus, [1] představovaný tak slavnými osobnostmi, jako byl Montesquieu, Tocqueville či američtí federalisté, v sobě zahrnoval i určitý prvek kritiky vládnutí nedisciplinovaného lidu, a právě z liberálních omezení na něj kladených vznikla forma vládnutí dnes označovaná jako liberální demokracie. V současnosti jsme svědky toho, jak aristokraticko-normativní prvek pocházející z klasického liberalismu získává stále výraznější převahu nad prvkem politické vůle lidu, jemuž tím pádem zbývají jen populistické revolty. Došlo k tomu přinejmenším zčásti vlivem globalizace, v níž stále komplikovanější právní a ekonomické procesy začaly být svěřovány odborníkům a nezávislým subjektům. Ve výsledku to pak vedlo k čím dál intenzivněji neoimperiálnímu modelu řešení globálních problémů. Demokracie přesto zůstává dogmatem, a liberalismus, který ji zcela ovládl, se tudíž neodvažuje opodstatněnost její existence přímo zpochybnit. Místo toho je pole demokracie, tedy vůle lidu, postupně omezováno úřednicko-právní meritokracií a politickou kartelizací. První proces znamená depolitizované vládnutí expertů, kdežto druhý je důsledkem profesionalizace samotné politiky a toho, jak profesionální strany brání nováčkům v přístupu na politickou scénu, kde samy fungují. [2] Paradoxně se však mluvčí jak liberální meritokracie, tak i kartelizace politické scény v západním světě prakticky vždy prezentují jako obhájci opravdové demokracie před jejími deformacemi. Demokracie se následkem toho stává téměř doslova svátostí, běda ovšem tomu, kdo by se rozhodl tento pojem přesněji definovat, aniž je k tomu povolán. Posvátná věc musí být především…