Lze „uspíšit“ vítězství Ukrajiny? Minová pole jsou pro ukrajinské osvoboditele překážkou i výzvou
Publikováno: 8.7.2023
KOMENTÁŘ / Rusko při obraně okupovaných území na Ukrajině spoléhá na masivní minová pole, která navíc účinně brání. Jejich odstranění tedy nepředstavuje čistě technickou operaci, ale vyžaduje složitě koordinovanou akci několika různých typů vojsk. Je dost dobře možné, že tato výzva povede k inovativním přístupům. Jenže nikoli přes noc. Po katastrofálním začátku ruské invaze naplánované zpravodajci a „polittechnology“ se ruská armáda začala vracet ke svým doktrinálním normám. Patří k nim i důraz na důkladně budovaná polní opevnění, obranu v hloubce a masivní použití min. Tento přístup je pro Rusko typický přinejmenším od roku 1943, tedy od bitvy u Kurska. Opevnění ruských okupantů Kdyby západní vojenská pomoc v oblasti těžké bojové techniky dorazila dříve a v dostatečném měřítku, mohlo osvobozování Ukrajiny připomínat spíše to, co jsme vloni viděli v Charkovské, případně Chersonské oblasti, totiž model manévrové války, nebo alespoň pojetí válčení, které klade hlavní důraz na ničení klíčových uzlů v protivníkově obraně palbou na dálku (long-range precision fires). To se ovšem nestalo. Ruští okupanti tedy měli dost času důkladně opevnit to, co uloupili. Některé prvky jejich obrany, jako například nepovedené betonové „dračí zuby“ zamýšlené coby protitanková překážka, sklidily oprávněný posměch. Jako celek je však ruská obrana promyšlená, využívá výhody průzkumných „dronů“ ke včasnému zjištění přibližujících se jednotek. Minová pole jsou zpravidla pozorována a ostřelována z blízkých obranných postavení, přičemž pokusy o odstranění min čelí také předem naplánovanému systému dělostřeleckých paleb. Odstraňování nebráněných minových polí představuje především technický problém. Ani ten ale nemusí být triviální tam, kde dochází ke…