Martin C. Putna: S „úpadkem“ Říma je to jinak, než tvrdí proroci úpadku Západu
Publikováno: 15.10.2024
ROZHOVOR / Martin C. Putna je literární historik a přednáší na Fakultě humanitních věd Univerzity Karlovy. Současně je výpomocným kazatelem v Českobratrské církvi evangelické. Zabývá se evropskými kulturními a duchovními dějinami. Půlroční tvůrčí volno strávil v Římě, kde jsme se na jaře setkali, a v pozdním létě jsme spolu v pražském Café Louvre pořídili tento rozhovor pro náš internetový deník FORUM 24. Co jsi vlastně tak dlouho dělal v Římě a na čem jsi tam pracoval? Měl jsem tam možnost strávit „sabatikl“ čili takzvané tvůrčí volno, čímž se mi splnil odvěký sen nějakou dobu žít v Římě. Kdysi jsem napsal knížku o tom, jak Evropané snili o životě v Římě nebo obecně v Itálii, aby si užívali úžasně poetické středomořské atmosféry, kde nemrzne a nesněží. A na stará kolena se mi tenhle sen splnil. Připomínám, že „sabatikl“, kdy je člověk uvolněn od univerzitních povinností, neznamená, že se fláká, nýbrž musí složit svatosvatý slib, co všechno za ten čas napíše. Tak jsem i já složil slib a ten jsem díky Nebesům naplnil. V Římě vznikly tři knihy, což zní strašidelně, ale vysvětlím to. První kniha, která bude velmi tlustá a již jsem tam vlastně jen dokončoval, se jmenuje Oni poslední Římané a jsou to obrazy z kulturních dějin pozdní antiky. Mimochodem, Martine, když jsme se letos na jaře v Římě potkali, mluvili jsme o tom, že je to trochu aluze na tvoji prvotinu My poslední křesťané, kterou jsme v devadesátkách četli jako zjevení, mystérium, proroctví… On je to takový vtípek… Tu zmiňovanou knížku řadím mezi své juvenilie, které nedoporučuji brát vážně.