Masakr Slavníkovců: Vrazi neušetřili ani nešťastníky schované v kostele
Publikováno: 28.9.2023
HISTORIE / Zvony v Libici hlasitě vyzvánějí. Připomínají lidem, jaký výjimečný den se slaví. Píše se 28. září 995 a je tomu právě šedesát let, co byl zavražděn svatý Václav. Úctu mu místní tiše vzdávají na slavné mši svaté. Náhle je vyruší řinčení zbraní. Nepřítel totiž nikdy nespí. Po zuby ozbrojení muži nečekaně oblehli zdi hradiště Libice, hlavního sídla rodu Slavníkovců. Od zlých úmyslů je neodradila ani symbolika svátečního dne – ba naopak, moment překvapení byl součástí jejich lsti. A to se jim povedlo. Nikdo z hradiště útok nečekal. Váš je Václav! Marně je místní obyvatelé prosili o příměří, aby mohli dokončit obřady k poctě svatého Václava. Odpovědí jim ale byl posměšný pokřik zpod hradebních zdí: „Váš-li je Václav, náš zase Boleslav!“ Jakmile se podařilo asi dvěma tisícům družiníků valy libického hradiště překonat, se zbraněmi v rukou se vrhali na všechny, kdo jim přišli pod ruku. Slavníkovce nezachránilo, ani když se ve chvílích největšího zoufalství snažili najít útočiště na svaté půdě a ukryli se u oltáře v tamějším kostele Panny Marie. Vrahům nebylo posvátné vůbec nic. „Vzteklí nepřátelé vyloudivše je z kostela slibnými řečmi, potom povraždili všechny zrádně a ukrutně,“ líčí historik František Palacký. Útočníci hradiště vyplenili a dílo zkázy dokonaly hladové plameny požáru. V krvavé lázni zahynuli kromě obránců ve zbrani i téměř všichni, v jejichž žilách kolovala slavníkovská krev – bratři Spytimír, Pobraslav, Pořej a Čáslav, jejich ženy, starci i nemluvňata. Jako draví vlci Zachránili se jen ti, kteří byli v té chvíli mimo dosah ostří svých nepřátel. Nejstarší…