Masky tolerance a skutečná nenávist. Od blokování Pochodu pro život až na síť X
Publikováno: 2.5.2025
KOMENTÁŘ / V dějinách naší civilizace má tolerance hluboké kořeny, pevné místo a je jedním z našich určujících znaků. Je to jeden z úhelných kamenů demokracie, humanity, ale i demokratického kapitalismu, díky němuž jsme dosáhli nebývalého blahobytu a úrovně lidských práv. Nikdo o ní ale nehlasoval. Nikde o ní nerozhodli občané či obyvatelé tehdejšího Západu. Je dodnes krutě vykoupenou odpovědí na náboženské války, totality a morové rány. Tolerance k pluralitě názorů nikdy nespočívala v tom, že bychom se vzdali pravdy. Byla o uznání důstojnosti oponenta a právu na odlišný názor, aniž bychom přestali věřit ve vlastní hodnoty. Ideál zůstal, ale ztratil obsah. Dnes často připomíná vyfouknuté velikonoční vejce – ozdobený obal, uvnitř dutý. Slovo „tolerance“ se dál mechanicky opakuje, ale za jeho jménem se skrývá jiný, podprahově podsunutý nárok. Ve jménu rádoby otevřenosti, diverzity, transparentnosti a morálky se šíří falešné morální majáctví – směs gest, póz a správných emocí, které sice vyzařuje sebevědomí, ale nesnese názorovou odchylku. V této podobě je naprosto netolerantní. Tolerance se tak nepozorovaně mění v nástroj vylučování. Nejen radikálních hlasů, ale i těch, kteří si dovolí být jen jiní. Moderní „levicový progresivismus", maskovaný barvami duhy a zelenými hesly o planetě a rovnosti, není pokračováním západního liberalismu. Je jeho popřením. Myšlenkově i prakticky navazuje na ideologie, proti nimž byla západní civilizace kdysi vybudována. Místo debaty chtějí státní vynucování jejich vidění světa. Místo obhajoby jednotlivce se oslavuje beztvaré kolektivní "něcovstvo“, v němž se svoboda rozpouští v mlze vyhajpovaných emocí a povinných rituálů za až nemocnou hranou křehkostí jejich dušiček. Co…