Mé srdce bude oddáno pouze tobě, vyznával se král. Za pár let nechal Anně Boleynové useknout hlavu
Publikováno: 26.5.2024
HISTORIE / V šatu z tmavého damašku s krvavě rudou kytlicí kráčí pomalu královna k popravčímu lešení potaženému černým suknem. Snaží se působit klidně, ale přesto se několikrát ohlédne, zda třeba ještě nespatří královského posla s milostí. Naděje zůstane nenaplněná. Anna Boleynová byla svého času nejmocnější ženou celého království, nyní však musí zemřít. Pouhých tisíc dnů byla anglickou královnou, pouhých tisíc dnů stála na výsluní po boku svého muže, krále Jindřicha VIII., jehož současníci považovali za „největšího člověka na světě“ a „takového krále, jaký nikdy předtím nebyl“. Přesto právě on nakonec stál za její zkázou. Anna Boleynová stále zůstává do velké míry záhadou. Její nitro, pohnutky a povaha, stejně jako její tragický osud dodnes vábí historiky i laiky a podněcuje celá staletí fantazii malířů, spisovatelů i jiných umělců. Vášnivé diskuze o tom, kým skutečně byla, rozpoutala už během svého života. Čarodějnice, nebo světice? Nepřátelsky zaujatí katoličtí autoři ji líčili jako čarodějnici, která využívala všech svých prostředků k tomu, aby vlákala krále do svých osidel, zbavila se jeho manželky a dcery a nezastavila se ani před cizoložstvím. Španělský velvyslanec o ní hovořil jako o „anglické Messalině“ nebo „Agrippině“, její nepřátelé ji považovali za ďáblici a jeden z katolických pramenů z pozdější doby ji dokonce označil jako „strůjkyni všeho zla, jež postihovalo království“. Naopak protestanti ji vyzdvihovali jako světici, královnu, jejímž přičiněním se zrodila anglikánská církev, a matku budoucí velké královny Alžběty I. Autor jejího prvního životopisu George Wyatt na konci 16. století dokonce píše: „Ta vladařská dáma byla boží vyvolenou.“…