Mel Brooks: Bavič, který strach dokázal proměnit v humor. Milovníci špičkových komiků se mohou těšit
Publikováno: 8.2.2024
RECENZE / Vybavuji si útěšnou vzpomínku na dobu, kdy se v českých a slovenských kinech promítala s velkým diváckým úspěchem americká komedie Němý film (1976). Byla opravdu němá, opatřena mezititulky, ovšem barevně natočená a opatřená hudbou. Epizodní role přijala plejáda slovutných herců, třeba Liza Minnelliová, Burt Reynolds nebo Paul Newman. Překvapením bylo, když jediné slovo, které tam zaznělo, pronesl slavný francouzský mim Marcel Marceau. Vyskytovala se tam nádherná scéna, kdy je v rámci konkurenčního boje mezi filmovými podnikateli představena vnadná děva jako nejmocnější zbraň. Shluk ctihodných mužů rozesazených kolem dlouhého oválného stolu na ni chlípně civí – a pak se to stane: celý stůl se nadzdvihne. Publikum v sále nejprve oněmělo a pak zahřměl huronský smích. Pokud vás přitahují špičkoví (nejen) američtí komici, zvláště ti, kteří holdovali zejména parodiím oblíbených diváckých žánrů, určitě sledujte francouzský dokument Mel Brooks – geniální bavič, vysílaný na ČTart ve čtvrtek večer od 22.45 hodin. Ukazuje, že za zdánlivě bezstarostným a jako šampaňské šumivým humorem stojí perná dřina, pečlivé vybrušování každého gagu, aby dosáhl co největší působivosti, ale zároveň nenarušoval plynutí celku, aby fungoval jako šroubek v promyšleně sestavené dramatické konstrukci. Mel Brooks letos oslaví osmadevadesátiny (narodil se 28. června 1926 v Brooklynu) – a jak jinak než pilnou prací. Režisérské řemeslo sice už před lety pověsil na hřebíček, ale nadále se uplatňuje jako scenárista i herec. Jeho rodiče, jak tomu často bývalo, se přistěhovali z východní Evropy a zejména v časech hospodářské krize se protloukali, jak se dalo. Budoucí komik se v dětství jmenoval po tatínkovi Melvin Kaminski, ale jakmile okusil přitažlivost jeviště,…