Melancholický malíř apokalypsy. V pražském Doxu byla zahájena pozoruhodná výstava Josefa Bolfa
Publikováno: 11.9.2024
Josef Bolf patří k nejpopulárnějším malířům současnosti. Umí malovat a má co malovat. Zajímavý obsah podává propracovanou, originální formou. To jsou základní předpoklady k tomu, aby mohl malíř vystoupit z řady a dostat se na špičku. Jeho kvality potvrzuje výstava Melancholie vnějších mezí, která byla právě zahájena v pražském Centru současného umění Dox. Josef Bolf, jemuž bude za měsíc třiapadesát, se vzdělával na Akademii výtvarných umění u velkých malířů. V devadesátých letech navštěvoval ateliér Jiřího Načeradského, ale také Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla, byl na stážích ve Stockholmu či Stuttgartu, přičemž studia završil v roce 1998. Pedagogická různorodost jej přivedla k vlastnímu projevu, aniž by se musel vymezovat vůči svým mistrům. V období 1996 až 2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec: spolu s Jánem Mančuškou, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem, kteří se podobně jako Bolf stali důležitými osobnostmi výtvarné scény třetího tisíciletí. Vaněk dokonce v letech 2014 až 2022 vedl jako rektor Akademii a Josef Bolf na ní dnes učí. I když se s odstupem času zdá jeho růst a přijetí teoretiky, galeristy i sběrateli, kteří jeho obrazy rádi nakupují, jako hladké a samozřejmé, opak je pravdou. V roce 2000, kdy se ocitl v materiální a psychické krizi, si zapsal s až sebezničující upřímností poznámku: „Uctívám svou modlu neúspěchu, beznaděje a frustrace silou a láskou, jakou jen špatný člověk může milovat špatnou věc.“ Aby se uživil, pro zahraniční filmové produkce maloval kulisy, dekorace, scény. K nejzajímavějším zakázkám prý patřil film Z pekla, odehrávající se v Londýně v éře vraždícího Jacka Rozparovače, kde hrál, mimochodem, hlavní postavu Johnny Depp. Byla to pro něj zkušenost, již nezavrhuje a hlásí se k ní: „Došlo mi, že se musí tvrdě pracovat, a když se dokážu soustředit, tak jsem schopen zvládnout víc věcí, než…