Měsíc po tornádu: chybí řemeslníci, hrozí déšť. Ale lidé jsou odhodlaní dál pracovat
Jsem rád, že hraje muzika a je trochu veselo, říká k tradičním hodům v zasažené obci hospodský Ivan Sečkář. Tornádo ho připravilo o bratra.
Publikováno: 26.7.2021
"Vůbec jsem nečekal, že se tolik lidí přijde podívat, jsem rád, že jsme se do celé akce pustili, byť v takové skromnější podobě. Vypadá to tady moc pěkně," svěřil se v neděli v podvečer starosta Slováckého krúžku v Moravské Nové Vsi Květoslav Hřebačka.
Měl na mysli Svatojakubské hody, nebo spíše "takové hodečky", jak sám upozornil. Klasické, tradiční hody by trvaly tři dny a nechyběl by u nich velký průvod krojovaných lidí, ty letošní se odehrály během nedělního odpoledne naproti radnici a byly bez průvodu. Nikomu to nevadilo, však se stačilo rozhlédnout kolem. I "hodečky" působily jako zázrak. Koho by ještě před několika dny napadlo, že městečko, kterým se před měsícem prohnalo tornádo, se dokáže chvilku pobavit. Navzdory tornádu a tragédii, které přineslo.
Už v sobotu, kdy místní kluci stavěli májku jako symbol hodů, dával Hřebačka najevo, že tentokrát je také symbolem obrovského odhodlání místních lidí, hasičů i dobrovolníků z celé země, vracet život postupně do dřívějších kolejí.
"Přesně před měsícem, 24. června v 19 hodin 24 minut se na našem kostele zastavil čas, protože v tuto dobu udeřilo tornádo. Proto chceme nyní symbolicky postavit májku. Ani tornádo nás nezastaví," vysvětloval Hřebačka v sobotu a neděle mu dávala za pravdu. Ani přírodní tragédie nic nezměnila na vztahu lidí ke zdejším tradicím, které se předávají po generace.
Nicméně stačilo zvednout zrak od země, na které kmitaly nohy tanečníků, a člověk mohl vidět, kolik práce po tornádu je nutné ještě všude možně udělat. Například kousek od provizorního tanečního parketu je místo, kde Ivanu Sečkářovi vzalo tornádo nejen hospodu a část domu, ale také připravilo o život jeho bratra.
"Jsem rád, že tady něco je, že hraje muzika a je trochu veselo. Celý měsíc v kuse makáme, tak alespoň na chvilku přijdeme na jiné myšlenky. Je třeba si odfrknout a přiblížit se k normálu. Ale ještě to bude dlouho trvat, než to bude skutečně normál," popisoval Sečkář, jehož hospoda byla velmi populární. V minulosti se právě u tohoto podniku hody i další kulturní akce konaly.
Podle jeho slov ho drží nad vodou jen pomoc blízkých a obrovská pomoc dobrovolníků. "Neuvěřitelně nám pomohli, často to byli úplně neznámí lidé. Kolik jen třeba odvezli suti v kontejnerech, to nejde ani spočítat. A teď mi pomáhají s plány na novou hospodu," říkal hospodský, který původně věřil, že tornádo poničilo "jen" dům, ve kterém byl naštěstí v bezpečnějším spodním patře.
"Vyšel jsem z něho a říkal jsem si: Zaplať Pán Bůh, že jsme to všichni přežili. Bohužel. Nepřežili. Bratr byl přitom takový sportovec, v 73 letech jezdil denně na kole padesát kilometrů," vzpomínal Ivan Sečkář na bratra, který bydlel v jiné části městečka.
Jen málokterý dům v postižených ulicích má hotovou střechu, stále převažují provizorní zastřešení. Když v neděli ráno přišel prudký a hustý déšť, některé střechy nápor vody nevydržely. Včetně zdejší sokolovny, ve které dobrovolníci ráno zachraňovali spoustu věcí.
Slavnostnější atmosféru si ale místní přece jen nenechali vzít, byla cítit už při nedělní dopolední mši, kterou sloužil místní kněz Marián Kalina. Ten vedl mši také v době tornáda, než začala padat střecha, stačil zavolat na věřící, aby se schovali pod kůr, zatímco on s ministranty utíkal do sakristie, protože byla nejblíže.
"Bratři a sestry, všechny vás srdečně vítám v dnešní veliký den pro naši farnost," začínal nedělní hodovou mši a připomínal, že hody by měly být ze všeho nejvíce oslavou patrona místního kostela, apoštola svatého Jakuba.
"Věřím, že nás v nejtěžších chvílích neopustil, protože jsme byli uchráněni toho nejhoršího. Všechno dokážeme obnovit, ale život by nikdo z nás nedokázal vrátit," kázal kněz, který zároveň přítomné vybízel k tomu, aby odpolední hodování využili k setkání, povídání a odpočinku před další velkou porcí práce.
V okamžicích, kdy během odpoledne tanečníci v krojích odpočívali, promluvila k lidem herečka Ester Janečková, která mimo jiné tvrdila, že ztrácela víru v lidskou pospolitost a to, že lidem na sobě navzájem záleží. "A já vám chci poděkovat, protože vy jste dodali mně a spoustě dalších naději v naši zemi. Pospolitost, která se tady za poslední měsíc vytvořila, je obrovská," dodala Janečková a poděkovala i dobrovolníkům.
"Musíme ukázat dětem, že umíme bojovat"
Redaktoři Aktuálně.cz sledovali dění v Moravské Nové vsi po celý víkend a mimo jiné mluvili se stejnými lidmi, s nimiž se setkali již před měsícem, pár hodin poté, co se částí městečka přehnalo tornádo. Tehdy nad ránem stála před domem bez střechy a s rozbitými okny vinařka Miroslava Ježková.
"Říkali jsme si, že všechno prodáme a půjdeme pryč. Ale člověk se zase zvedne. Ví, že je silný a zvládne to. Člověk to zvládne kvůli svým dětem. Aby jim ukázal, že je třeba bojovat," svěřovala se před měsícem žena, která o tomto víkendu pracovala na své vinici a přitom jí pomáhalo přes dvacet dobrovolníků.
"Únava na mě padá stále víc, ale člověk je o to silnější, když má vedle sebe někoho, kdo ho podpoří a dokáže mu podat pomocnou ruku. Jsem hrdá na to, že jsme Češi a že se dokážeme semknout hlavně v těchto situacích a nejenom při hokeji," vyprávěla Ježková, která několikrát opakovala, jak moc je vděčná za velmi výraznou pomoc, a to nejen poskytnutou rukama, ale také materiální a finanční.
A i když bylo vidět, že ji čeká mnoho další práce na domě i na vinohradu, odmítala, že by propadala pesimismu. "Stále zůstávám optimistka, vím, že bude líp. A vlastně líp je už teď. Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Teď je dědina dobře uklizená, lidé se do toho pustili s vervou, ještě mají chuť bojovat a chtějí bojovat, myslím, že to bude všechno dobré a půjdeme dál. Šrám na duši zůstane hlavně u starých lidí, ale od toho jsou ti mladší, aby řekli, že se musíme zvednout a ne se vzdát," prohlásila.
"Ani chvilku jsem nepřemýšlela, že bych odešla"
Lidí, kteří o víkendu nadále odstraňovali následky tornáda, bylo mnoho. Někteří ve výškách pokrývali střechu, jiní klečeli na zemi a upravovali půdu pro stavbu nového domu. Byla mezi nimi i Zdeňka Ondráková, která zatím za pomoci dobrovolníků pracovala na střeše jedné menší části svého domku, kde měla mimo jiné kuchyň, prádelnu a garáž. Zároveň se chystala v přední části pozemku stavit dům nový, protože ten starý, ve kterém měla všechny obytné místnosti, se musel před několika dny zbourat.
"Ani chvilku jsem nepřemýšlela, že bych třeba prodala pozemek a šla jinde. To nikdy neudělám. Tak jak jsem to dostala od předků, tak to musím v lepší hodnotě přece předat dalším generacím," prohlásila navzdory tomu, že cítí na sobě vyčerpání a obrovskou únavu.
"Musím jít dál a musím to dotáhnou do konce. A to kvůli lidem, kteří jsou kolem mě. Kteří se najednou objevili a často mi pomáhají. Jsou to všechno lidé, které jsem před tornádem vůbec neznala," říkala a na jejím hlase bylo znát, jak moc je všem vděčná.
Třeba hasičům z Karviné nebo Heřmanovic, kteří zrovna za pomoci těžké techniky tahali na půdu trámy, tašky a další stavební materiál. "Každý víkend se u mě střídají takto hasiči, kteří sami stavěli domy a ví, co a jak je potřeba udělat. Bez nich bych byla ztracená. Je tolik dobrých lidí, kteří mi pomáhají a povzbuzují mě. Jenom díky tomu jdu dál," doplnila.
"Lidé pochopili, že bez vzájemné pomoci nic v životě nejde"
Přímo u práce zastihli v sobotu redaktoři Aktuálně.cz i vzpomínaného faráře Mariána Kalinu, který s dobrovolníky pokládal tašky na střechu místní fary. "Střecha fary by mohla být do měsíce hotová. U kostela to bude složitější a na delší dobu, protože všechno je třeba konzultovat s památkáři," upozornil kněz, který po sedmileté službě vidí do starousedlíků víc než možná kdokoliv jiný.
"V tomto regionu se lidé nemají špatně, mají své zaměstnání, vinice, mnozí i bazény. Naučili se žít samostatně, mysleli si, že na všechno stačí sami a nepotřebují pomoc. Ale za poslední měsíc pochopili, že bez vzájemné pomoci nic v životě nejde a oni to sami nemůžou zvládnout. Najednou zažívají něco, co dřív nepoznali," vysvětloval farář a popisoval, jak si lidé pomáhají třeba s rozvozem omítkové směsi a dalších věcí, které darují různí sponzoři.
Přesto někteří místní přiznávali, že současná situace, kdy minulý týden opustili Moravskou Novou Ves například profesionální hasiči i většina vojáků, je pro ně náročnější než týdny předcházející. Hluk, který se ozýval z mnohých míst a domů, už není tak častý a silný. A lidí, kteří ještě mohou pomáhat, také ubývá.
"Dřív tady byly mraky lidí, kteří pomáhali. Teď je jich výrazně méně, navíc na všechno se musí čekat. Na řemeslníky, na materiál, na pojišťovny, na všechno možné. Připadá mi, že lidé začínají upadat do možná chvilkové beznaděje, že se jakoby nic neděje. Byť se samozřejmě v mnoha domech pracuje," komentuje situaci jedna z místních žen Milada Příkazská, která zdůrazňuje, že spousta rodin stále potřebuje pomoc, za niž je každý velmi vděčný.
Dobrovolnice: místní jsou skutečně dobrosrdeční
"Tady lidé velmi děkují za sebemenší pomoc. My jsme dnes například v jednom obchodě vyskládali regál a očistili zboží a majitelé byli tak rádi," potvrzovala dobrovolnice Jitka Glaugerová, která přijela z Grygova u Olomouce. I vzhledem k atmosféře hodů si přitom pochvalovala celý dobrovolnický pobyt.
"Mám pocit, že tady jsou lidé úplně jiní. Jsou skutečně dobrosrdeční, snaží se podpořit jeden druhého, přijde mi, že mají lepší povahu než mnohde jinde v naší zemi," svěřila se.
Mezitím krojovaní i nekrojovaní nejen z Moravské Nové Vsi, ale také z okolí dál hodovali, byť na rozdíl od dřívějších velkých akcí věděli, že žádné ponocování nebude. "Dění po tornádu velmi dobře ukázalo, že naši kamarádi z vedlejších dědin s námi umí nejenom popíjet u jednoho pohárku, ale když je problém, tak přijedou také pomoc rukama. To mě moc těší," loučil se starosta Slováckého krúžku Květoslav Hřebačka.