Milan Lasica odešel za potlesku. Jako obvykle

<p><img width="640" height="426" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/P201907300941201.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/P201907300941201.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/07/P201907300941201-300x200.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p><strong>Na jeden ze svých prvních erotických zážitků si pamatuju velice živě.<span class="Apple-converted-space"> </span>Psal se rok 1977 a během televizního Silvestra, který uváděl Vladimír Menšík, vystoupila na obrazovku dvojice mužů, mluvila slovensky a vážně řešila, které z bacilů v sále zná osobně.<span class="Apple-converted-space"> </span>Už jako kluk jsem ucítil, že humor těch pánů jejiný než cokoli před nimi a potom, co se během toho večera odehrálo. Měl šarm,<span class="Apple-converted-space"> </span>jakousi zvláštní, dráždivou noblesu. Scénka vrcholila tím, že mezi oba komiky vstoupila tehdejší slovenská popová hvězda Jana Kociánová a co bylo zvláštní - neměla „na chrbte“ šaty. Společně s nimi<span class="Apple-converted-space">  </span>přednesla píseň C‘est Si Bon, ten vyšší z dvojice, sympatický muž s bradkou, jí po celou dobu produkce nepřetržitě hleděl na nahá záda a své pozorování uzavřel nezapomenutelným zjištěním: “To není koženka, to je pravá koža.“</strong> Duo Milan Lasica a Július Satinský, jež během normalizace nebylo v přízni sdělovacích prostředků, se ten večer stalo pro mnoho televizních diváků velikým, příjemným objevem. Ten večer, ukončený hromovým potleskem, nastartoval jeho velkolepou „českou“ kariéru.<span class="Apple-converted-space"> </span> Podobný potlesk zazněl včera, jeho konce se však tentokrát už Milan Lasica nedočkal. V závěru vystoupení na výročním koncertě v bratislavském Štúdiu L+S mu selhalo srdce a po devatenácti letech odešel za svým nerozlučným přítelem Júliem Satinským. Dozpíval píseň Já jsem optimista a při druhé děkovačce se sesunul k zemi. Milan Lasica se narodil v roce 1940, vystudoval dramaturgii. Po vzoru velkých vzorů Voskovce s Werichem vytvořil s Júliem Satinským pár, jenž už v první polovině šedesátých let natáčel pro slovenskou televizi a rozhlas své skeče. Osobitý humor založený na domýšlení banálních životních situací do zcela absurdních poloh si brzy našel řadu příznivců. <span class="Apple-converted-space"> </span> Strmý nárůst popularity zaznamenala dvojice po zmíněném Silvestru, kdy si i vedení Československé televize uvědomilo, že na zemi leží klenot a natočila s dvojicí L+S dvacet dílů kabaretu Ktosi je za dverami.<span class="Apple-converted-space">  </span>Pro širší publikum se v něm Lasica představil i jako skvělý písňový textař, vytvořivší kongeniální autorskou dvojici se stálým hostem pořadu, hudebním skladatelem Jaro Filipem. Pochopitelně, nepovšimnut nezůstal ani Milanův herecký talent. Jeho uměřený, stoický projev a suchý humor v kontrastu se Satinského rtuťovitoým temperamentem skvěle funguje v komedii Srdečný<span class="Apple-converted-space">  </span>pozdrav ze zeměkoule (1982). Sám pak vytvořil pozoruhodnou kreaci ve filmu Dušana Kleina Vážení přátelé, ano z roku 1989.<span class="Apple-converted-space">  </span>Samostatnou, nezapomenutelnou kapitolou je samozřejmě jeho celník<span class="Apple-converted-space">  </span>mucholapkou v pohádce Tři veteráni (1983). Milan Lasica se dvakrát oženil, se svou druhou ženou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. Umělecký aktivní byl až do konce svých dnů, nepřestával být uměleckým šéfem a ředitelem bratislavského Študia S, pro Českou televizi uváděl pořady Mých sedm divů a Kam zmizel ten starý song.<span class="Apple-converted-space"> </span>