Mimikry Doroty Máchalové aneb Chybějící svědomí Aleny Schillerové
Publikováno: 8.8.2025
KOMENTÁŘ / Český politický svět si zvykl na rádoby významné figury, které v normálních poměrech dělaly maximálně nástěnku v zasedačce. Postavy, jejichž kompetence jsou omezené, jsou postiženy mimořádným nerozhledem, a přesto se jim dostává prostoru, který by ještě před dvaceti lety působil jako aprílový žert jakékoli politické strany. Zcela typickým příkladem je ministryně dluhů a rozpočtové nekompetence Alena Schillerová. Téměř každý den na nás z médií – bohužel i veřejné služby – a sociálních sítí, kde jednou výhrůžně mudruje a podruhé skáče v převleku jak puberťačka po lobotomii, vyskakuje doktorka práv – teta z Malhostovic, která nelže, jen když spí, a ještě se u toho tváří jako svatá spravedlivá. Stejně jako Dorota Máchalová v geniální pohádce S čerty nejsou žerty si přivlastňuje roli laskavé, starostlivé ženy, strážkyně pořádku, která ve skutečnosti ale převrací realitu ve vlastní prospěch, a to s tváří věčně ukřivděné ctnosti. Na ministerstvo financí se nedostala proto, že by přinášela řešení či kompetenci, ale proto, že byla nejloajálnější služkou Andreje Babiše. Jako náměstkyně pro daně a cla měla přímý dohled nad Finanční správou – a tedy i nad jejími metodami. V té době proběhla kauza opavské firmy FAU, kdy stát pomocí zajišťovacích příkazů zablokoval firmě účty a uvrhl ji do insolvence. Soudy později označily postup za nezákonný. „Naši na ně klekli,“ holedbal se majitel charakteru Doroty Máchalové. V aparátu, který Schillerová spoluvytvářela, to nebyla náhoda. Existoval model: Finanční správa fungující jako nástroj k likvidaci nepohodlných subjektů na přímý povel politického vedení. Tohle prostředí – tedy mix ekonomického zájmu s politickou…