Ministr Mikuláš Bek jako nepřítel českého školství? Proč se školy bouřily aneb Jaké jsou vládní priority
Publikováno: 10.12.2023
NÁZOR / V pondělí 27. listopadu se různou formou zapojilo do jednodenní výstražné stávky 74 % českých mateřských, základních a středních škol. Co bylo příčinou osmé a zatím největší stávky v českém školství od roku 1989? A o čem vypovídají kroky českých politiků ve vztahu ke školství a naší budoucnosti? Příčinou stávky nebyly tentokrát platy pedagogů. Ti se tiše smířili s vládním podrazem, kdy byl sice po dvou dekádách více či méně intenzivních debat schválen provládními zákonodárci zákon garantující na platy učitelů objem finančních prostředků ve výši 130 % průměrného platu v České republice, ale těsně před třetím čtením byl ze zákona vynechán parametr, proti kterému roku se budou platy pedagogů vypočítávat. Vláda následně stanovila jako základnu pro výpočet dva roky starý průměr. Důsledkem tohoto paskvilu je pak skutečnost, že se platy učitelů propadly z necelých 127 % průměru v ČR v roce 2021 na letošních cca 116 %. A příští rok dokonce poklesnou na 110 % až 113 %. Poté, co se odměňování pedagogů v letech 2017–2021 zlepšilo a čeští učitelé se v mezinárodních srovnáních platů odrazili ode dna, nastal po nástupu současné vlády trend opačný. Přestárlé, zfeminizované a frustrované české sborovny Letošní stávka však byla zejména protestem, stručně vyjádřeno, za kvalitu vzdělání a nepedagogické pracovníky. Přestárlé, zfeminizované a frustrované české sborovny se měrou nebývalou a zřejmě i měrou nečekanou sjednotily k odporu proti vládním návrhům na snížení mezd nepedagogických pracovníků škol o 2 % a snížení počtu státem proplácených vyučovacích hodin. Zatímco platy učitelů by měly v příštím roce růst, byť ne zdaleka o tolik, kolik jim vláda slibovala,…