Mír jako hajzlpapír. Volání po kapitulaci jako chcimírovská tradice
Publikováno: 12.7.2024
NÁZOR / Jak praví filmová klasika, rozmohl se nám tady takový nešvar. Slovo mír si berou do úst lidé, kteří obhajují agresora a tlučou jím po hlavě ty, kdo nesouhlasí s tím, abychom napadené zemi pomáhali se bránit. Není to ale vlastně nic nového. Rusko, oděné do hávu Sovětského svazu, dokázalo s pomocí užitečných idiotů na Západě slovo mír vyprázdnit natolik, že ho skutečně postavili na roveň toaletnímu papíru, jak zpívali v písni Mír The Plastic People of the Universe. Na počátku 50. let se tady u nás konaly demonstrace, na kterých lidé nosili transparenty s výzvou, aby Spojené státy daly od Koreje ruce pryč. Agresorem přitom byla Severní Korea se Stalinovým posvěcením a USA naopak pod hlavičkou OSN spolu s dalšími zeměmi napadenou zemi bránily. Tehdy jsme se mohli chlácholit tím, že tento absurdní boj za mír lidé praktikují pod nátlakem. Dnes už takovou výmluvu nemáme. Studenováleční chcimírové Zato na Západě mohli lidé protestovat, proti čemu chtěli. Mnozí se rozhodli, že tohoto svého práva, jež jejich souputníci za železnou oponou neměli, využijí k tomu, aby protestovali proti obraně před totalitním režimem, který toto právo za onou oponou násilně potlačoval. Na konci 50. let se tak ve Velké Británii objevilo hnutí za jednostranné jaderné odzbrojení. Toto hnutí pak organizovalo i protesty proti rozmístění amerických raket Pershing II v západní Evropě. Že to byla reakce na sovětské rozmístění raket SS-20 namířených právě na tuto část kontinentu a sovětskou neochotu je stáhnout, už bylo jedno. Že právě neústupnost vedla nakonec k zákazu…