„Mířili na nás a tekly jim slzy,“ vzpomíná fotografka na srpnovou invazi
Publikováno: 21.8.2025
HISTORIE / Budoucí fotografka Hana Hamplová vyrazila 21. srpna 1968 s fotoaparátem do pražských ulic. S nasazením života zachytila dramatické momenty sovětské invaze. Sedmnáctiletá Hana Hamplová v roce 1968 dokončila třetí ročník letenského gymnázia Nad Štolou. Probouzel se v ní zájem o fotografování a chodila do fotografického kroužku v Lidové škole umění, kde vyučoval pedagog a teoretik fotografie Ján Šmok. „Kromě různých kompozičních pravidel nám vštěpoval základní fotografickou poučku: ,U každého záběru si položte otázku - Proč to fotím? Proč dělám ten záběr?’“ vzpomíná Hana Hamplová. „Davaj pljonku!“ O prázdninách před maturitním ročníkem dostala příležitost vyzkoušet si roli dokumentární fotografky v terénu. Jednadvacátého srpna 1968 obsadily Prahu sovětské tanky a Hana vyrazila s fotoaparátem do ulic. „Měla jsem kliku, potkala jsem nějakého kluka, který jezdil na motorce. Jezdila jsem s ním a během prvního dne jsme se dostali na hodně míst v Praze.“ U Hradu hovořili s ruskými vojáky: „Byli mezi nimi ostřejší chlapíci, někteří byli spíš jen zmatení.“ Aby zjistila, na jakou vzdálenost se může k vojákům bezpečně přiblížit, zkoušela je fotit nejprve bez filmu. „Přistoupila jsem blízko k nim a naoko jsem je fotila. Oni hned: ,Davaj pljonku.’ Otevřeli aparát, chtěli vyndat film, ale film tam nebyl. Díky tomu jsem zjistila, jak blízko se k nim mohu dostat.“ Druhý den se vydala fotit k budově ÚV KSČ (dnešní ministerstvo dopravy), která byla doslova v obležení ruských vojáků. „Přichomýtla jsem se k nějaké skupince protestujících občanů. Začali jsme zpívat hymnu a přistoupili jsme blíž k budově. Stáli jsme metr, možná…