Miroslav Macek kráčel po slunečné straně ulice za svou dokonalostí. Na nic se přitom neohlížel
Publikováno: 1.5.2024
VZPOMÍNKA / Lepil žvýkačky pod stůl, měl mimořádné IQ a na zahradě chodil schválně nahý v trní, aby získal imunitu. O málokterém člověku, s nímž jsem se kdysi pracovně setkala, mi v hlavě utkvělo tolik detailů. Miroslav Macek byl jedním z nich, což může svědčit o tom, že šlo o výraznou osobnost. Jsou to přitom věci, které se týkají spíše jeho soukromí než působení ve veřejném životě. Z toho, že dlouhodobě patřil k nejméně oblíbeným politikům si pranic nedělal. I v tomto případě ho těšilo, že v něčem vyniká. Toužil po dokonalosti, a tak si dával záležet na péči o tělo i ducha. Každý den zvedal činky, snídal jogurt s ovocem. Překládal a tvořil poezii. Jednou mi dokonce napsal sonet. Tvrdil o sobě, že vždy kráčí po slunečné straně ulice. Pokud ho trápily nějaké chmury, nechával si je pro sebe, čímž se na konci 90. let 20. století od většiny Čechů odlišoval. Na spokojenost měl zdánlivě jednoduchý recept: nedělal, co ho nebaví. Možná i proto vypadal, že je mu o dobrých deset let méně než ve skutečnosti. A dost tím provokoval. Rád dával na odiv, jak si umí užívat života. Měl pověst sukničkáře a nevšední koníčky, například sbíral razítka z amerických atomových ponorek. Poté, co přestal kouřit, založil kolekci stříbrných a zlatých dóziček na šňupací tabák. Ve vinotéce měl stovky lahví, investoval do obrazů, soch a vzácných tisků. Se svou tehdejší přítelkyní, česko-švýcarskou podnikatelkou Janou Blochovou, kterou si v roce 2001 v Karibiku vzal, se nechali vyfotografovat do půl těla…