Mírové holubice v pasti. Spravedlivého míru pro Ukrajinu nelze dosáhnout za cenu mravní porážky
Publikováno: 12.9.2023
Nejprve vzpomínka. Na počátku osmdesátých let byly v západní Evropě velmi populární křesťanské pochody za mír. Co by vlastně mohlo být pro křesťany logičtější než boj za mír? Tyto pochody však měly zlého podněcovatele: Sovětský svaz, který nebyl schopen držet krok s ekonomickými závody ve zbrojení, a proto hledal oddech a „uvolňování napětí“. Mnozí evropští křesťané tento kalkul, který za tím vším stál, raději nechtěli vidět. Kreml pro ně byl zastáncem míru, a tedy spojencem křesťanského mírotvorství. Paradoxnost situace přiměla skupinu politických vězňů gulagu (včetně autora těchto řádků), kteří byli zavřeni do samovazby jen proto, že se za velikonočního rána modlili, obrátit se na papeže Jana Pavla II. s prosbou o varování před slepým pacifismem: „Vaše Svatosti, pro ty, kdo se různými způsoby postavili apokalyptickému zlu v jeho plné síle, je těžké pochopit význam křesťanské pokory. Nemůžeme a nechceme dávat císaři to, co po právu patří Bohu. Většina z nás vidí smysl svého života v tom, že světu odhalujeme pravou povahu žvanivé sovětské „holubice“, která se ohání atomovým palcátem. Uvědomují si účastníci velikonočních pochodů na Západě, tak aktivně podporovaných komunistickou propagandou, že právě v těchto dubnových dnech byli v sovětských koncentračních táborech vězni hledající Ducha svatého stejnými komunistickými úřady zavíráni do samovazby? Prosíme Vás, Vaše Svatosti, abyste je o tom informoval.“ Od té doby uplynulo čtyřicet let a politický scénář se změnil, ale okolnosti přivedly mnoho mírumilovných Evropanů zpět na jejich staré pozice. Jejich filantropie a touha po míru za každou cenu skrývají nebezpečí, protože spravedlivého míru nelze dosáhnout za…