Místo míru padaly bomby. Sověti po válce vybombardovali Mladou Boleslav, stovky lidí zemřely
Publikováno: 10.5.2024
HISTORIE / Po několika deštivých dnech se lidé v Mladé Boleslavi probouzejí do slunného květnového rána, do prvního dne míru po šesti letech dlouhé války. Když se dopoledne rozezní zvuk leteckých motorů, oči mnohých se zvednou k obloze, začnou mávat. "Asi shazují stohy letáků," pomyslí si někteří z nich při pohledu na předměty oddělující se od letadel. Vystřízlivění přijde záhy. Ulice Mladé Boleslavi byly toho dopoledne 9. května roku 1945 plné lidí. Z rozhlasu se linuly zprávy o příjezdu sovětské armády do Prahy, ve vzduchu vládla euforie, obyvatelé s pocity zadostiučinění přihlíželi zmatenému a bezradnému úprku Němců, jejich litevských a estonských spojenců i německých civilistů. „Byl to strašný chaos, náklaďáky jezdily doslova ověšené lidmi, další se snažili dostat na korbu a ti, co už byli nahoře, je tloukli pažbami do rukou, aby se pustili,“ popsal projektu Paměť národa Václav Svoboda, v té době šestnáctiletý syn výrobce traktorů z nedalekých Kosmonos. Sovětského zajetí se báli Kapitulační protokoly hovořily jasně – útvary wehrmachtu se úderem půlnoci na 9. května nesměly přesunout z místa, kde se právě nacházely. Jenže německým vojákům ani jejich spojencům se pranic nechtělo padnout do zajetí Rudé armády. Báli se odvety za násilí napáchané během tažení do Sovětského svazu i při ústupu na západ. Snažili se proto všemi možnými prostředky dosáhnout americké demarkační linie. Někteří se dávali na bezhlavý útěk, jiní se zase raději sami vzdávali. „Chtěli se dostat do západní zóny. Prostě báli se Rusů. Odzbrojovali je patnáctiletí kluci. Věděli, že je konec a že jde jenom o…