Mlčící Oldřich Kaiser ve filmu o jedné ruské šikaně, kterou stát nedokázal zastavit
Publikováno: 20.7.2024
RECENZE / Po satirických komediích Vlastnící a Mimořádná událost natočil režisér Jiří Havelka pozoruhodně smutný až depresivní film. Nebude vám z něj dobře, nejspíš se i naštvete, ale na rozdíl od většiny českých filmů poslední doby na něj hned tak nezapomenete. Scénář Zahradníkova roku vznikl podle skutečných událostí z podkrkonošské obce Dolní Olešnice. Ruský podnikatel Alexej Zacharov tam před lety koupil místní zámek a postupně se čím dál brutálnějším nátlakem vyvíjeným prostřednictvím najaté bezpečnostní agentury snažil přesvědčit majitele zahradnictví přiléhajícího k zámku Reného Mandyse, aby mu dům i s pozemky prodal. Jiří Havelka ve svém filmu líčí události v zásadě tak, jak se před cca patnácti lety staly, formálně je ale zpracoval způsobem, který má širší přesah a nutí diváka přemýšlet o obecnějších etických a společenských otázkách. Když postava nemluví Scenárista a režisér v jedné osobě Jiří Havelka tak dlouho redukoval dialogy, až dospěl k filmovému tvaru, v němž hlavní hrdina neřekne celou dobu ani slovo. Hlavně v první třetině filmu to zavání schválností a divák si na tenhle zvláštní způsob vyprávění musí dost složitě zvykat. Třeba v prvních scénách se zákazníky nebo s družkou v podání skutečné životní partnerky Oldřicha Kaisera Dáši Vokaté, kdy se nemluvnému zahradníkovi ještě nedějí žádná příkoří, to působí vyloženě divně a odtažitě. I ve zbytku Zahradníkova roku pak hlavní postava funguje spíše jako jakýsi odosobněný archetyp mučedníka, u něhož se až na pár světlých okamžiků můžeme jen dohadovat, co cítí nebo co si myslí. Poněkud tím trpí herecký výkon Oldřicha Kaisera, který jen…