Mlčící většina v evropských státech podporuje Izrael. A přestává být mlčící
Publikováno: 16.10.2024
KOMENTÁŘ / Že si o smýšlení společnosti nelze učinit představu podle hesel demonstrantů, respektive hluku, který dokážou vyloudit (a násilností, jaké dokážou vyvolat), je celkem zřejmé. Na druhou stranu se sázka na „mlčící většinu“, která se po vzoru blanických rytířů v pravý včas probere, už nejednou v moderních dějinách nevyplatila a křiklouni z ulice vybavení dostatečnou dávkou agresivity ovládli politické směřování svých zemí. Výše řečené platí v posledních měsících při hodnocení hlasitých protiizraelských (ve své podstatě však v mnohém protižidovských) demonstrací, které se odehrávají nejen v Evropě, ale též ve Spojených státech a v Austrálii. Emočně vypjaté akce, které hrozí každým okamžikem přerůst v násilnosti, si podmaňují televizní i internetové zpravodajství a vytvářejí bezmála obraz lidové vzpoury. Otázkou pak přirozeně zůstává, jak smýšlí většina obyvatel měst a zemí, na jejichž půdě se odehrávají? Potlesk při hymně Situace v jednotlivých státech se nepochybně liší. Na celkový obraz lze soudit z náznaků. Jeden takový přineslo pondělní fotbalové utkání Ligy národů mezi Itálií a Izraelem v severoitalském Udine. Během úvodního ceremoniálu doprovodila většina italských fanoušků izraelskou hymnu hlasitým potleskem, který pokračoval při čtení sestavy izraelského týmu. Během zápasu pak diváci za brankou rozvinuli obří transparent s nápisem „Pamatujte na rukojmí“ a posléze přinejmenším další dva, které spojovaly italskou a izraelskou státní symboliku. Jde o zásadní rozdíl oproti zářijovému utkání stejné soutěže Belgie-Izrael, před nímž došlo k bezprecedentní události v dějinách evropského fotbalu. Belgická fotbalová asociace se vzdala výhody domácího prostředí, když odmítla uspořádat toto utkání na belgickém území s tím, že není schopna zabezpečit jeho hladký průběh. Zápas se tak odehrál stovky kilometrů od „domácí“…