Mnozí na Západě nejspíš vůbec netuší, která bije aneb Nalijme si ukrajinského vína
Publikováno: 18.7.2025
GLOSA / Duhové vlajky vlály na radnicích, univerzitách, administrativních budovách, firmách i obytných domech napříč severoněmeckými městy, která jsem během nedávné dovolené navštívila. Na plakátech, samolepkách či jen na kusech papírů byly ve veřejném prostoru k vidění také nápisy obsahující slovo mír. Ušlechtilá země s uvědomělými občany, řekl by si nejeden progresivista. Má to ovšem jeden háček. S ruskou agresí vůči Ukrajině a s výhrůžkami Kremlu na adresu západního světa, dostalo slovo ušlechtilost zcela nový rozměr. Tedy alespoň pro toho, kdo má všech pět pohromadě a stojí nohama na zemi. Jednoduše řečeno – ušlechtilé je v současné době pomáhat napadené zemi. Kdo z nějakého důvodu nemůže přispět materiálně, může to udělat aspoň symbolicky. Pokud totiž Ukrajina padne, ocitnou se západní hodnoty v ohrožení. Jenže vykládejte to pisatelům provolání umístěného na jakémsi „oltáři“ u informačního centra v historickém jádru Münsteru, kteří stále věří, že Rusko chce mír stejně jako oni. Vykládejte to klimatickým aktivistům z Hamburku, pro které je boj za mír spíše bojem proti kapitalismu. Ze svého růžového obláčku nevidí, odkud přichází skutečná hrozba. Právě ve strkání hlavy do písku se jejich „chcimírovství“ liší od toho, které pozorujeme u přívrženců Orbána a jeho napodobovatele Fica, ale i u našich dezolátů. Ti si uvědomují, jak může být Rusko nebezpečné, a proto s ním chtějí být zadobře. Výsledek je ale u obou skupin stejný: na Ukrajině se má podle nich přestat bojovat…