Mocenské šachy v Íránu. Až státní smutek skončí, boj o prezidentské křeslo se rozhoří naplno
Publikováno: 25.5.2024
KOMENTÁŘ / Smrt Ebráhíma Raísího zastihla íránský režim v době, kdy čelí krizi legitimity, rostoucí nespokojenosti mezi občany, ale i otázkám spojeným s vnitřním nastavením moci. Zatímco z vnějšího pohledu se režim snaží udržovat zdání, že ztráta prezidenta jej neoslabí, uvnitř se již rozehrály mocenské šachy o vliv i budoucí uspořádání. Tamní režim se bude muset vnitřně mocensky rekonfigurovat a bude zajímavé sledovat, jakou strategii pro případné přenastavení Alí Chameneí zvolí. Íránský režim je velmi komplikovaný a složitý organismus, jehož fungování je spojené nejen s institucionálním a ústavním rámcem, ale i zákulisním vlivem a neformálními vazbami. Právě touto dvojí perspektivou je nutné roli prezidenta Raísího posuzovat, přičemž v souvislosti s Raísího osobou je stěžejní onen neformální aspekt. Raísí byl totiž spojen s režimem od jeho samého vzniku a již v 80. letech se stal jeho součástí skrze aparát revolučního soudnictví. V tomto ohledu není bez zajímavosti, že v té době mu bylo teprve dvacet let. Následně se „prorežimně osvědčil“ v roce 1988, kdy v Íránu probíhaly rozsáhlé politické procesy a s nimi spojené rozsudky smrti. Zatímco někteří vrcholní politici s těmito procesy a popravami nesouhlasili a stálo je to funkce (např. tehdy předpokládaného nástupce Chomejního – Hosejna Alího Montazerího), Raísí demonstroval svou loajalitu vůči režimu a podle dostupných informací se na vydávání rozsudků smrti aktivně podílel. Tato součinnost s režimním aparátem jej nepochybně podpořila v jeho postupném kariérním růstu a tvorbě důležitých vazeb, které mu nakonec pomohly dostat se přes různé významné pozice v íránském soudnictví až do prezidentského křesla v roce 2021, a to navzdory občasným výtkám, že u něj absentovalo pro vrcholnou politiku tolik potřebné charisma či…