Mord: tragikomedie kolem domácí zabijačky, při které nebylo zabito ani zraněno žádné zvíře
Publikováno: 23.3.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Už sám název dlouhometrážní prvotiny Adama Martince (* 29. 8. 1990) Mord (2024) zní ironicky. Týká se totiž dění kolem domácí zabijačky, tedy toho, co bývalo přirozenou součástí selského hospodaření a dokonce i povoleného malohospodaření za socialismu. Dnes se ale zabijačka stává z hlediska ochranářských aktivistů zřejmě vskutku krvavou vraždou a nechutným venkovským spektáklem a povědomí o přirozeném soužití člověka s faunou i florou, které tvořilo po staletí konstanty lidské existence, se vytrácí. V prostředí Martincovy tragikomedie staré zvyklosti ještě trvají, třebaže i tady se nad nimi patrně už smráká. Martinec se svými školními filmy uvedl jako zdatný povahopisec, kladoucí divákovi i docela nepříjemné otázky. Nejprve dvacetiminutovým snímkem o nejistotách mužského středního věku Cukr a sůl (2018), pak vícekrát oceněnou Anatomií českého odpoledne (2020), studií lidské lhostejnosti a nezájmu. Zásadní roli hraje v jeho filmech smrt: jako úběžník lidského života, jako jeho memento, jako mravní výzva i vědomý či nevědomý rituál životního koloběhu. V tom se evidentně liší od řady svých vrstevníků, ulpívajících na exploataci více méně individuálně excitovaných výpovědí. U Martince vidím snahu o nadosobně platné vyjádření, o vyhledávání mezigeneračních souvislostí a postojů, a tím i o postižení hlubší společenské mentality. „Nedělej z Tondy pitomce… …ten to má pod kontrolou, absolutně,“ zní jedna z úvodních replik děje. Pronáší ji Karel (Karel Martinec), hlava rodiny, na jejíž venkovské usedlosti probíhají za úvodních zvuků chorálu Ktož jsú boží bojovníci přípravy na zabijačku. Řezník Tonda (Antonín Budínský) je jejím zkušeným garantem, brzo ale zjišťuje, že patrony do jateční pistole má zvlhlé a podobně se…