Most do budoucnosti? Vždy připraven aneb Vzkaz pro nastupující generaci
Publikováno: 10.9.2023
GLOSA / Uprostřed vrcholících příprav na naši výstavu „ponti // mosty – asistované snění na hraně našeho světa“, najdu přece jen chvilku a posadím se do trávy. Vtom zvoní telefon. Poprvé v životě mi volá někdo z agentury, která dělá průzkum veřejného mínění. Jsem dotazována na názor na politické dění v České republice, na výkon evropských i amerických, ruských a ukrajinských politiků, na svou finanční situaci, na své vzdělání. Nad všemi otázkami se poctivě zamyslím. Nucené zjednodušení názoru na odpověď ano/ne mě dráždí, ale zároveň fascinuje. Po ukončení hovoru chvíli přemýšlím o geopolitické situaci. Až pojedu nakoupit další sádru na obří chrliče fotonů, akorát se trefím do Osobnosti plus Báry Tachecí. Na pohyb na frontě jsem nekoukala minimálně týden. Ach jo! Místo toho se tu nořím do tisíce let starých rytin a světa lidí, kteří je do kamene ryli po staletí. Zmíněná výstava je totiž věnována rytinám a jejich tvůrcům, kmenu Cammuni, který žil na úpatí Alp v údolí Valcamonica v severní Itálii, kde jsme přes měsíc v létě sbírali vizuální podklady. Na chvíli vzhledem k současnému dění ve světě pochybuji o významu a „aktualitě“ naší výstavy. Přemýšlím o smyslu naší práce a o tom, co bude podstatné pro děti ve věku deseti let, pro které v rámci výstavy pořádáme workshopy. Co bych jim k tomu mohla říct, aby pochopily, proč má smysl si představovat svět, který už dávno není? Jako děti jsme s mojí nejlepší kamarádkou často koukaly na českou klasiku Adéla ještě nevečeřela. V tom filmu zazněla jedna věta,…