Moudrý mírotvorce Jeffrey Sachs, hodné Rusko, zlá Amerika a další bludy
Publikováno: 6.7.2024
KOMENTÁŘ / Máme tu opět svátek našeho národního mučedníka pro svobodu slova Jana Husa. Optikou středověké společnosti však nešlo tolik o svobodu, ale spíše o zodpovědnost za to, co člověk říká a zda nešíří bludy, neboli dezinformace. Jakkoli je sporné, co mohlo být na Husově učení bludného, jeho osud odráží skutečnost, že bludy obecně byly považovány za smrtelné ohrožení pozemské obce i nesmrtelných duší. Škoda tedy, že dnes přistupujeme k bludařům a dezinformátorům takřka s lhostejností. Nejde rovnou o upalování. Ale občas nějaký virtuální pranýř může přispět k širšímu ponětí o pravdě, lži a o zodpovědnosti za vyřčená a napsaná slova. Máme tu tedy dobrou příležitost se zamyslet nad lidmi, kteří do veřejného prostoru vnášejí své kacířské myšlenky, ba přímo totální bludy, ale na rozdíl od betlémského mistra za ně nechtějí nést zodpovědnost a myslí si, že mají nárok plácat, cokoli je napadne. Zřejmě si myslí, že jim ústava zaručuje právo jakkoli lhát a podrývat soudržnost společnosti. Nejde tady o nešťastníky s primitivními inklinacemi, jako byli Patrik Tušl a Tomáš Čermák, které přivedlo zbožňování Vladimira Putina a nenávist k napadeným Ukrajincům až před soud a do vězení. K nim by se Mistr Jan Hus asi znát moc nechtěl a rozhodně bychom je neměli – tedy kdybychom žili ve středověku – dát upálit. Jejich společenská nebezpečnost je úměrná jejich nevelkému rozhledu. Nedokážu ale nemyslet na pozoruhodnou intelektuální variantu pánů Tušla a Čermáka, kterou srdnatě zastává kolega Daniel Kaiser z časopisu Echo. A přiznám se rovnou. Kdybychom se potkali v Kostnici v 15. století, tak by se o…