Muži šli bojovat, z žen se staly průvodčí. Psalo se o tom i za velkou louží, po válce přišly výpovědi
Publikováno: 3.8.2024
HISTORIE / Před několika dny uplynulo 110 let od chvíle, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Během měsíce se v důsledku systému spojeneckých smluv ocitla ve válečném stavu takřka celá Evropa. Začala první světová válka. Jednu z jejích méně známých tváří ukazuje výstava Pražská doprava za první světové války v Muzeu městské hromadné dopravy (Vozovna Střešovice). A ukazuje i poměrně neznámé aspekty – třeba to, k jaké práci se kvůli nedostatku mužů dostaly ženy a jak to celé dopadlo. Války, jak bylo již mnohokrát popsáno, přinášejí nejednou ve svých důsledcích zásadní společenské změny. Ta první podnítila emancipaci žen, které musely zastat ve válečných letech úlohu mužů v profesích do té doby vyloženě mužských. Jednou z nich bylo povolání konduktéra, tedy průvodčího. Ze všech vrstev společnosti O vyškolení prvních žen na místo průvodčích rozhodlo vedení pražských Elektrických podniků v roce 1915. Tehdy bylo po první mobilizační vlně (ročníky 1872–1892) povoláno k armádě či domobraně dalších 374 zaměstnanců, kteří se bezprostředně podíleli na provozu pražských tramvají. Prvních čtyřicet žen-průvodčích nastoupilo do pravidelné služby 1. prosince 1915. O několik měsíců později, konkrétně 1. června 1916, došlo pak k navýšení počtu žen-průvodčích, vybavených brašnou a obligátními kleštičkami, na 239 a Národní listy s uspokojením konstatovaly: „Mezi ženskými průvodčími nalézají se ženy a dívky ze všech vrstev obyvatelstva.“ V roce 1918 sloužilo v Praze již 375 žen-průvodčích, což umožnilo nasazovat do provozu větší množství vlečných vozů. Obdobná situace panovala ostatně ve většině velkých evropských měst válčících zemí. „Žena průvodčí v elektrickém vagóně už se stala zjevem takřka mezinárodním a odevšad slyšet plno chvály, jak se dobře vpravila nejen…